Sbírka kázání

L 16,10-15 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, na podobenství o nepoctivém správci u Lukáše navazuje soubor Ježíšových výroků o vztahu k majetku. Dalo by se nad ním dlouho a krásně moralizovat a lomit rukama, ale proto jsem ho nezvolil (aspoň doufám). Neobsahuje jen napomenutí a varování, ale i zaslíbení. Ježíš mluví ke své církvi, pro kterou je připraveno pravé, nepomíjející bohatství, s nímž se žádný pozemský majetek nemůže srovnávat. Ježíš i tady míří stejným směrem jako v podobenství o nepoctivém správci, který nakonec s majetkem svého pána dokázal naložit rozumně a prozíravě.

Text: L 15,1-10 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, není to radost, najít po dlouhém hledání milou věc, kterou už jsme téměř oželeli, třeba nějakou památku, předmět, na kterém jsme trochu citově závislí? Ještě větší úleva a radost člověka zaplaví, když se podaří najít zatoulané zvířátko. Každou chvíli můžeme na nějakém místě, kde se pohybuje hodně lidí, třeba na zastávce, najít obrázek zvířete, které se ztratilo svým majitelům. Neustále někdo něco nebo někoho hledá. A jistě i každý z nás někdy v životě zakusil radost z objevení ztraceného.

Text: Ex 15,1-3 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, slíbil jsem, že tuto neděli ještě zůstaneme v knize Exodus a zamyslíme se společně nad slovy písně, kterou zpíval Hospodinu vysvobozený Izrael. Měli co oslavovat a za co děkovat: Hospodin je zachránil z rukou nelítostných nepřátel, vyrval je z pařátů smrti! Izraelci se upřímně radovali, muži, ženy i děti zpívali a tancovali před Hospodinem, děkovali za to divuplné vysvobození. Co také jiného můžeme dát Bohu, jemuž patří úplně všechno, jedinému Pánu nad nebem i zemí? A jak vyjádřit úlevu a vděčnost, radost ze spásy, která je naprosto celá Božím dílem?! Co že to pověděl Mojžíš Izraelcům ještě předtím, než prošli prostředkem moře po suchu? „Hospodin bude bojovat za vás a vy budete mlčky přihlížet.“ K té Boží spáse není z lidské strany co dodat, nelze ji opravit, vylepšit. Je dokonalá a úplná.

Text: L 10,38-42 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, tenhle evangelijní příběh trochu zaráží a zneklidňuje. Žena, která se s vervou a velikým nasazením pustí do služby a určitě dělá to nejlepší, co umí, se tu v závěru dočká sice jemného, ale přece napomenutí. Dozví se, že služba, diakonie – protože o ní se tu mluví – není to jediné, na čem záleží, dokonce ani nemusí být tím nejdůležitějším!

Text: Př 3,27-35 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, máme před sebou dvě série výroků, které spolu vzájemně úzce souvisí. Nejdříve je uvedeno jednání, kterého se máme vyvarovat, pak důsledky odmítnutí či přijetí Boží vůle. Posluchač, čtenář si má ujasnit ten veliký rozdíl mezi cestou spravedlivých, moudrých a slepou uličkou, v níž bloudí bezbožníci. Jestli člověk dá na moudrost od Hospodina, to se nutně projeví v jeho vztazích.

Text: Př 1,20-23 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, po nabádavé řeči otce k synu dostává nyní slovo sama Moudrost. Její volání není o nic míň naléhavé než byla slova starostlivého tatínka, který se snažil správně nasměrovat svého potomka. A není divu, protože Moudrost, která tady promlouvá, není jen tak ledajaká moudrost, je to něco mnohem většího, než čeho se kdy dopátrali lidé. Je to moudrost Boží, vlastně tu promlouvá sám Hospodin! Moudrost volá skutečně pronikavě, z plna hrdla, její hlas je plný naléhavosti, snaží se upoutat pozornost. Proto také volá na ulici, na náměstích, u vchodu do městských bran. Bere si slovo před hlučícím davem. Moudrost s velkým M se hlásí ke slovu tam, kde se pohybují lidé, hodně lidí.

Text: Ga 3,26-4,7 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, mluvili jsme už o Duchu svatém jako Duchu jednoty, který spojuje, co hřích rozdělil, a probouzí víru. Duch svatý je ovšem také Duchem synovství, který syny a dcery Boží povzbuzuje k volání: „Abba, Otče!“ Ale to jsem neřekl přesně, protože to vlastně nejsme my sami, ale Boží Duch v nás takhle volá: „Otče!“ Ujišťuje nás, že je to pravda, že jsme opravdu přijati, díky Ježíši Kristu adoptováni za syny a dcery Boží. Duch svatý nám odhaluje tu nesmírnou čest, kterou nám Pán Bůh prokázal, důstojnost, kterou získáváme. Odhaluje nám ten veliký význam, který našim maličkostem Pán Bůh přikládá!

Text: J 20,19-23 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, v evangelijním vyprávění zůstáváme v onom dni, kdy se s Marií Magdalskou setkal vzkříšený Ježíš a pověřil ji, aby učedníkům předala dobrou zprávu o jeho zmrtvýchvstání! Marie všechno vyřídila. Ale na chování učedníků to zatím není moc znát. Sešli se za zavřenými dveřmi, zajištěnými tak, aby nikdo další nemohl vstoupit dovnitř. Tohle shromáždění rozhodně nebylo veřejné, jak by shromáždění církve měla být.

Text: J 19,1-16 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, Pilátovo zvolání: „Hle, člověk!“ asi známe spíš v latinské verzi „Ecce homo“. Jmenuje se tak automobilový závod, výrok je také součástí názvu oceňované české komedie Ecce homo Homolka. Ta slova pocházejí odtud z evangelia. A římští vojáci právě teď sehráli s Ježíšem hodně ošklivou komedii, když se z něho pokusili udělat co nejsměšnější karikaturu židovského krále.

Text: J 18,15-27 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, nebylo by správné, kdybychom se v naší dnešní perikopě soustředili hlavně na Petrovo selhání. Ono to svádí: přední z Ježíšových učedníků – a podívejte, co provedl?! Ale nevypráví se tu jen o Petrovi. Sledujeme dva paralelně probíhající děje: zatímco se velekněz pokouší vyslýchat Ježíše, Petr se dostane do nádvoří veleknězova domu, a pak...