Sbírka kázání

Text: 2Tm 1,6-12 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, víme, komu jsme uvěřili, do koho vkládáme své naděje? Můžeme spolu s apoštolem vyznat: ano, já vím, na koho jsem se spolehl, ke komu upínám svém doufání? Proto v našim shromážděních čteme a vykládáme Bibli, otvíráme ji při biblických hodinách a jiných setkáních – a snad i doma – abychom poznávali stále lépe, komu jsme uvěřili a svěřili svůj život. Když tohle apoštol vyznal, nemyslel přitom jen na slovo, ale zároveň i na zkušenosti své služby, na chvíle, kdy mohl i v úzkostech a nebezpečích zakoušet Boží blízkost, i ve velice skromných podmínkách žít z Boží věrné péče. Tohle všechno je jistě zahrnuto v jeho vyznání.

Text: 2Tm 1,1-5 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, často přemýšlím, jak vlastně připravit naše děti co nejlépe na budoucnost? Čím je vybavit, co jim dát, aby jim to vydrželo? Svět, v němž žijeme, prochází složitým obdobím, ale jakkoliv je to teď těžké, dá se předpokládat, že to bude ještě těžší a složitější. Co je třeba předat nastupující generaci, aby v budoucnu mohla obstát? A nejenom aby se nějak dokázala uživit, ale aby mohla žít smysluplný, nadějný život, v němž bude dost místa pro druhé lidi, pro lásku, přátelství, milosrdenství?

Text: Mt 28,1-15 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, Ježíšovým protivníkům brzy svitlo, že mrtvý Nazaretský by pro ně mohl být stejně nebezpečný jako živý. I když se jim podařilo dostat Ježíše do hrobu, na klidu jim to nijak nepřidalo. To už asi zjistil nejeden diktátor, bažící po moci, že ani likvidací odpůrců si pokojnější noci nepřivolal, protože prolitá krev dokáže mluvit, ba křičet a budit ze spaní. Velekněží si u Piláta pro jistotu vymohli, aby vojáci po tři dny střežili Ježíšův hrob. Protože co kdyby... A tak byl hrob zapečetěn a Ukřižovaný dostal zvláštní čestnou stráž.

Text: Mt 27,45-54 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, není to přece jen zvláštní, že v čase, kdy se po tváři země rozšířila nebezpečná nemoc a mnoho lidí tísní strach ze smrti, otevíráme Bibli a čteme v ní právě tenhle příběh o utrpení a smrti Ježíše Krista? Nemusí být pro všechny vnější pozorovatele, křesťanskou vírou nepoznamenané, zvláštní až zarážející, že nejenom v životě, slovech a skutcích, ale právě i ve smrti Nazaretského hledáme útěchu a naději? A přece je to tak – tisíce a miliony křesťanů po celém světě i letos znovu čtou tenhle příběh a hledají v něm povzbuzení a naději. Jak je to možné? Vždyť se s klidnou a vyrovnanou myslí ani číst nedá. Je to vyprávění plné nespravedlnosti a násilí! Jeden úspěšný americký kriminální seriál z posledních let dostal v češtině název „Temný případ“. Ale takový skutečně temný případ je závěr Ježíšova života!

Text: Mt 21,10-17 Kazatel: František Plecháček

„Už jste to slyšela? Vjel do Jeruzaléma a lidi ho vítali jako krále! A pak šel rovnou do chrámu a udělal tam prý pěknej průvan! Že by to byl opravdu ten, kterého čekáme?“ „Já vám povídám, sousede, že nějaký Galilejec nám tady nebude diktovat, co můžem a co nesmíme! Necháme se snad učit od chlapa, který připochodoval z nějaký tramtárie? Ještě jsem neviděl, aby se někdo takhle choval! Prý „prorok Ježíš“, cha, takových už tu bylo! Říkám vám, že tohle nedopadne dobře!“ Možná i takové a rozhodně spousta dalších řečí se tehdy šířila Jeruzalémem jako velký požár.

Text: Jl 2,18-27 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, po zvěsti o přicházejícím dnu Hospodinově, dnu tmy a mrákoty, a o strašlivém nepříteli, jehož řady ani nelze spočítat, po naléhavých výzvách k pokání, k pláči a kvílení a roztržení srdce prorok přejde naprosto bez přípravy – k zaslíbení! Není to nějak moc rychlé? Neměl by prorok přece jen počkat, až se nevěrný, ve víře nestálý a rozpolcený lid napraví, až se skutečně shromáždí k postu a modlitbám, od nejstarších až po ty nejmladší? Neměl by vyčkat, až všichni poctivě vyznají své viny – až do poslední drobné lži a závistivého pohledu? Co když nepůjdou dostatečně do sebe a udělají všechno zas jen napůl? Nebo jinak: co když se sice upřímně a celým srdcem obrátí, ale za čas se zas všechno vrátí do starých kolejí?

Text: Jl 2,15-17 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, polnice na Sijónu troubí na poplach – a my už víme proč: blíží se den Hospodinův! A to ovšem znamená, že přichází sám Hospodin! Svatý Bůh přichází k těm, kteří při něm nestáli a nestojí celým srdcem, ale otáčejí se za jinými bohy. Svatý a Vyvýšený se blíží k lidu, který na něho v jednomu kuse zapomíná a zařizuje se v tomhle světě po svém, k těm, jejichž „zbožnost je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí,“ jak to vystihl jiný z proroků. Jak to asi dopadne? Může takové setkání vůbec vypadat jinak než jako „den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty“?! Lze se na tak zásadní setkání nějak připravit?

Text: Jl 2,1-14 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, na Sijónu se mají rozeznít polnice a troubit na poplach. Kněží, starší i všechen lid, všichni od největšího až po nejmenšího mají slyšet a vzít na vědomí, že přichází den Hospodinův. Předtím o něm prorok Jóel pověděl pouze, že je to „den běda“, teď jako ilustraci přidává hned několik výrazů, vyjadřujících dramatický nedostatek světla; temnota nezahalí noc, ale den! Taková tma, která nastane uprostřed dne, by asi sama stačila na to abych člověk jaksi znervózněl. A potom následuje sugestivní obraz blížícího se nepřítele, který i přes podrobný popis zůstává obklopen aurou tajemství. Jsou to mračna kobylek a další havěti, o které se mluvilo předtím? Nebo vojsko dobyvatelů?

Text: Jl 1,1-20 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, prorok Jóel mluví o skutečné pohromě. To, co tu líčí, je katastrofa takových rozměrů, že by o ní reportéři a novináři, pokud by tehdy existovali, mohli referovat a psát dlouhé měsíce a přidávat další a další barvité a drastické podrobnosti. Pohroma zasáhla celý Boží lid, všechny generace, nějak se dotkla každého člověka, od nejmenšího až po toho největšího. Stojí za pozornost, že se tu nemluví o králi. Zato tím více o starších a o kněžích, služebnících svatyně. Ti mají dávat obzvláštní pozor na to, co jim prorok vyřizuje, je třeba, aby to slyšeli jako první.

Text: Mt 8,28-34 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, po té hrozné bouřce, kterou zažili na moři, si museli učedníci oddechnout, když konečně přistáli u protějšího břehu. Jenomže úleva asi netrvala moc dlouho. Brzy jim došlo, kde to vlastně přistáli. Na druhém břehu moře je totiž čekal – hřbitov. Takže se jim asi na břeh ani moc nechtělo. To by vysvětlovalo, proč o nich v následujícím příběhu nepadne ani slovo. Představuji si to tak, že buď ani nevystoupili z lodi, a nebo sice ano, ale drželi se kus zpátky za Ježíšem. Protože tam nebyl jenom hřbitov; ono se tam v dálce před nimi začalo něco pohybovat a pak to vyrazilo směrem k nim. A takovéhle hororové situace, to z evangelií známe, učedníci zrovna neoblibovali! Kdo by taky v takové chvíli neznervózněl?