Sbírka kázání

Text: Mt 8,23-27 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, i v našem sboru se najde pár vodáků, kteří rádi vyrazí, nebo ještě aspoň před pár lety rádi vyrazili s partou, aby sjeli některou z půvabných českých řek. Pokud pořádáme sborový pobyt v Bělči, bývá pro děti jednou z největších atrakcí možnost projet se na lodičkách po místním rybníku; tak velkou, že je neodradí ani chladné počasí a déšť. Plavba na lodi pro nás mívá docela zvláštní přitažlivost a kouzlo.

Text: Mt 8,18-22 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, Ježíšovy výroky z tohohle oddílu by asi jen málokdo použil jako náborový slogan pro lákání nových studentů na teologickou fakultu. První mluví celkem bez obalu o bezdomovectví, druhý zní už vyloženě jako provokace. Ta slova, alespoň na první poslech, neslibují jednoduchý, šťastný a spokojený život, po kterém, nemá smysl zapírat, všichni zcela přirozeně toužíme. Ale jsou skutečně určena Ježíšovým učedníkům a učednicím, proto je nemůžeme jen tak obejít nebo zneškodnit tvrzením, že dneska jsme přece v úplně jiné situaci...

Text: Mt 8,14-17 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, zatímco v předchozích vyprávěních o uzdraveních projevili lidé, přicházející za Ježíšem, víru, dokonce velikou víru, v minipříběhu o uzdravení Petrovy tchyně se o víře nemluví. Ježíš tu nereaguje na prosby o uzdravení nebo přímluvy za druhé, ale prostě na nouzi, kterou spatří. Na lidskou akci dojde až v samém závěru kratičkého vyprávění. Jen tak mimochodem se dozvíme, že učedník Petr měl v Kafarnaum dům, a dokonce že byl ženatý. V každém případě se tu Ježíš ocitá mezi svými, v rodině lidí, kteří mu byli blízcí. V Kafarnaum Ježíš vykonal řadu mocných činů; bylo to zřejmě místo, kam se rád vracel, vedle Nazaretu snad jeho druhý domov. Útočiště tam nalézal asi právě v domě Šimona Petra, svého učedníka.

Text: Mt 8,5-13 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, ač se to třeba na první pohled nezdá, v příběhu o uzdravení setníkova sluhy jde i o nás! Protože je dalším svědectvím, že Boží nabídka spásy v Kristu není omezena pouze na společenství Izraele, ale otvírá se lidem ze všech ras, kmenů, národů a jazyků. Jak jsme četli ve čtvrtek na biblické hodině ve Zjevení, Jan ve své vizi zahlédl před Božím trůnem nespočetný zástup těch, kteří svá roucha vyprali a vybílili v krvi Beránkově.

Text: Mt 8,1-4 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, Ježíš v téhle části Matoušova evangelia právě dokončil kázání na hoře. Uzavřel je podobenstvím o dvou stavitelích, jehož poselství lze shrnout: blaze každému, kdo vezme Ježíšovo slovo vážně a začne stavět na něm. A hned vzápětí se objeví někdo, kdo Ježíšovo slovo vážně vzal a odhodlal se Nazaretského oslovit. Hned se má ukázat, že Ježíš pouze nekáže jako ten, kdo má moc, ale že tu moc skutečně má! Moc i nad trápením, které přesahuje lidské síly a možnosti.

Text: L 2,21 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, Ježíšovo narození a vše podstatné kolem něho se odehrálo plně v Boží režii. Když Pán Bůh započal své vrcholné dílo záchrany a vysvobození, neponechal naprosto nic na lidské libovůli a liknavosti. Ježíš nebyl počat z rozhodnutí svých pozemských rodičů, ti mu dokonce ani nemohli vybrat jméno; dostal je od anděla dávno předtím, než se narodil. Počátek Ježíšova života napovídá, že se v něm i nadále bude naplňovat výhradně Boží vůle, Boží spásný plán. Předznamenává Ježíšovu bezvýhradnou poslušnost a věrnost nebeskému Otci a jeho záměrům. Už počátek Ježíšova života dává vědět, že se v něm, navzdory všem překážkám a útokům zla, naplní Boží spásná vůle.

Text: Mt 11,4-6 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, už od času Ježíšovy pozemské služby existuje s Mesiášem z Nazareta ta potíž, že se nedá zařadit do našich škatulek, prostě se tam nevejde, je vždycky jaksi jiný, než jak bychom si představovali a očekávali. Míváme rádi všechno pěkně srovnané a přehledně uspořádané; jenže Ježíše se do těch našich schémat a kategorií nedaří nacpat. Hezky to ilustruje právě Jan Křtitel, ten, který měl k Ježíšovi nejblíž a připravoval mu cestu, byl jeho poslem. Staří vykladači přitom většinou u Jana nepředpokládali ani stín pochybnosti; to prý pouze Janovi učedníci váhali a byli zmatení a museli se svými otázkami běžet za Ježíšem.

Text: Ž 80,19-20 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, náš Pán přichází! Lze ho vítat různými způsoby. S rozzářenou tváří a jásavým chvalozpěvem, se srdcem plným nadšení a hrdě pozvednutou hlavou. Ale ve volání žalmisty, v písni Izraele, kterou máme před sebou, se ozývají i jiné tóny: smutek, zklamání i netrpělivost: „Jak dlouho ještě, až dokdy máme čekat? A dočkáme se?“ A všechno prostupuje naléhavá, dychtivá touha po Božím zásahu, po vysvobození. Žalmista nevolá: „Hospodine, tak nám přece trošku pomoz, a my už si pomůžeme sami. Jen maličko nám přispěj, a my už všechno zvládneme!“ Kdepak. Tohle volání znamená: „Hospodine, zachraň nás, jinak je po nás veta!“

Text: L 11,42 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, na dvě poslední neděle církevního roku zvolila stará církev evangelijní podobenství o posledním soudu a o deseti družičkách. Zdá se mi, že je jim náš dnešní oddíl z Lukáše v lecčems blízký. Také naléhavě připomíná osobní odpovědnost každého za vlastní život víry, zodpovědnost vůči Bohu a bližním. Staví před oči rizika, která i ty nejzbožnější oči mohou přehlédnout. Ačkoliv tu tolikrát zazní „běda“, není to slovo definitivního odsouzení, ale vážné varování. Ježíš s farizeji a zákoníky nepřestal počítat, nestranil se jich; naopak, klidně s nimi i stoloval – naše dnešní perikopa je toho důkazem. Nazaretský ze své blízkosti zásadně nikoho nevylučoval, neškatulkoval si lidi na přátele a příznivce, a pak na ty další, se kterými vůbec nemá smysl se bavit.

Text: L 11,33-36 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, co všechno o člověku prozradí jeho oči? Dnes o tom asi přemýšlím častěji, když se míjíme v převlecích s vizáží bankovních lupičů. Vcházím do obchodu, pozdravím a odpovídají mi někdy ze všeho nejdříve právě ty oči, svítící nad rouškou, to jediné, co je vidět z celého obličeje. Někdy se v nich nejzřetelněji zračí únava, zvýrazněná vráskou uprostřed čela, někdy trocha překvapení, že jsem už zase tady (jak by ne, když jsem zapomněl koupit droždí a hladkou mouku). Ale často se pousmějí, a to je hezký pocit a dobrý začátek dne...