Sbírka kázání

Text: L 11,29-32 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, jedenáctá kapitola Lukášova evangelia obsahuje celou řadu Ježíšových varovných řečí; další z nich máme před sebou. Až bychom snad byli v pokušení namítnout, jestli toho napomínání není trochu moc. Evangelium je přece dobrá zpráva, radostné poselství, tak by mělo přinášet hlavně radost a potěšení, a ne taky každou chvilku kárat! Jenže co naplat, pokud hluší tu dobrou zprávu neslyší a nebo ji dokonce převracejí v její pravý opak. A slepí, kteří odmítají vidět znamení přicházejícího Království, jdou tak daleko, že zjevení Boží lásky označí za dílo satanovo! To je pak těžká práce!

Text: L 11,24-28 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, na uzdravení němého a následné podobenství o příchodu Silnějšího, který přemáhá mocnosti zla, Ježíš ještě navázal krátkým varovným příběhem. I když je posedlý vysvobozen, i když zakusí uzdravení v setkání s Ježíšovou mocí, není ještě vyhráno. Nečistý duch bloudí po bezvodých, vyprahlých místech, kde marně hledá odpočinutí. Hledá oddech, ale nenalezne. A tak se rozhodne, že se vrátí tam, odkud byl vyhnán. A vida! Jeho příbytek je vymetený a uklizený, lze přeložit i „ozdobený“, jak mají kraličtí. Pozoruhodné je i to zobrazení člověka jako příbytku, připraveného k přijetí návštěvy. Návštěvy nebo nájemníka? Nebo dokonce celé organizované bandy?!

Text: L 11,14-23 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, tahle a následující část 11. kapitoly Lukášova evangelia se nečte úplně snadno, vypadá až strašidelně, protože je plná nečistých duchů a démonů, dokonce je v ní zmíněn i jejich kníže Belzebul. Mluví se tu o zlu, které útočí na člověka, svazuje ho, rozbíjí společenství, prostě dělá ze života peklo. Hlavním poselstvím oddílu je však radostná zvěst: náš svět není vydán napospas těmhle nečistým silám, je tu někdo Silnější, kdo zlo dokáže přemoci a zotročeného člověka vysvobodit!

Text: L 11,5-13 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, z přečteného oddílu nás asi na první pohled nejvíc zaujme to fantastické povzbuzení: Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Ale asi ještě víc překvapí slovo, které následuje: Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. Bůh, váš nebeský Otec je dobrý a milující, nenechá vaše prosby bez odpovědi! Tady by se mohly ozvat (a taky ozývají!) námitky: „Opravdu každý dostane to, o co prosil? A najde, co hledal? Já jsem přece v životě prosil o tolik důležitých věcí, ale často jsem se vůbec nedočkal? Jak je to tedy?“

Text: Jon 4,1-11 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, obyvatelé pohanského města Ninive přijali Jonášovu zvěst o přicházejícím soudu se vší vážností, šli do sebe a činili opravdové pokání. A Hospodin viděl, že se odvrátili od své zlé cesty, a litoval, že jim chtěl učinit zlo, které ohlásil. A neučinil. Ninive bylo zachráněno. Krásný závěr! Tady by příběh mohl končit. Já osobně, a myslím, že v tom nejsem výjimka, mám dobré konce rád.

Text: Ex 17,8-16 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, s mladšími dětmi jsme do prázdnin procházeli knihou Exodus, vyprávíme si příběh velikého vysvobození Izraele z egyptské otročiny. Tak jsem si řekl, že bych dnes mohl začít tam, kam jsme s dětmi došli. Proto jsme se ocitli spolu s Izraelem na poušti, na cestě do zaslíbené země. Poušť je sama o sobě místo nebezpečné a nepříliš vhodné k životu. Není to dlouho, co Izraelci žíznili a dychtili po vodě a nadávali Mojžíšovi, kam je to vlastně přivedl; a málem už se chystali svého Bohem povolaného vůdce kamenovat!

Text: L 24,50-53 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, stručná zpráva o nanebevstoupení jakoby v evangeliu tvořila jen drobný dovětek, jen takovou poznámku na okraj dobré zprávy o Ježíšově ukřižování a vzkříšení. Asi je tomu trochu podobně i se svátkem Nanebevstoupení, který se tak nenápadně jako chudý příbuzný krčí mezi mnohem slavnějšími a oblíbenějšími křesťanskými svátky. Před tímhle svátkem supermarkety nemají pohotovost, spotřeba čokolády, bonbonů a dalších sladkostí nestoupá, čela hospodyněk se nekrabatí vráskami starostí, jestli všechno stihnou připravit... Není to zvláštní: svátek, který lze oslavit bez mnohadenních příprav a kupy starostí?

Text: L 6,20-26 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, Ježíšova slova otvírají úplně jinou perspektivu, jiný pohled na svět i na člověka a jeho aktuální situaci. Je to pohled mnohdy provokativní, šokující, však také Ježíšova slova nás nemají nechat v klidu a závětří. Jejich cílem je právě ten náš obvyklý pohled obrátit vzhůru nohama, narušit naše zaběhané zvyky a pořádky. Ovšem to nové a neobyčejné, co zvěstuje Ježíš, nemá pouze samoúčelně šokovat. Se změnou perspektivy přinášejí jeho slova útěchu a naději, ba ještě víc: otvírá se nám v nich cesta k pravému životu!

Text: L 6,12-19 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, náš dnešní oddíl začíná slovy: stalo se v těch dnech. Nepřipomíná vám to něco? Stejně začíná druhá kapitola Lukášova spisu, evangelium o narození Ježíše Krista. Malý, nenápadný počátek, z něhož ale povstanou veliké věci! I tady, v šesté kapitole, nám evangelista těmi slovy naznačuje, že se chystá něco důležitého. Proto také všechno začíná Ježíšovou modlitbou. Hora bývá v Bibli místem setkání s Bohem; třeba Mojžíš nebo Elijáš prožili na hoře zásadní okamžiky své existence. Navíc, čistě technicky, když Ježíš vystoupil na horu, jeho učedníci věděli, že nesmí být rušen, a dali mu pro tu chvíli pokoj se všemi problémy. Však nebude trvat dlouho, a zase budou všichni stát uprostřed velikého zástupu lidí!

Text: J 10,11-16 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, při čtení janovské perikopy o dobrém pastýři se mi téměř automaticky vybaví podobenství o ztracené ovci, které zaznamenali pro změnu zase evangelisté Matouš a Lukáš. Podobenství se skvěle vypráví dětem, protože ho lze snadno rozšířit o různá dobrodružství, případně nebezpečí, která ovečce hrozí, než ji starostlivý pastýř nalezne a zachrání a s radostí si ji odnese domů. Ta nebezpečí si přitom nemusíme nijak zvlášť vymýšlet; v desáté kapitole Janova evangelia je jich uvedeno hned několik: vlk, zloděj a lupič. A měli bychom ke všem rizikům asi připočítat i toho námezdného pastýře, který při pohledu na hladového vlka vezme nohy a na ramena a nechá ovce na holičkách. Námezdník je tu výslovně charakterizován jako ten, kterému na ovcích nezáleží, Když nastanou problémy, stará se nejdřív sám o sebe, rozhodně si nehodlá pálit prsty a za nebohé ovečky nastavovat kůži.