Sbírka kázání

Text: Neh 8,9-12 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, čím vším je možné člověku udělat radost? Určitě záleží na věku. Stále znovu žasnu, jaké nadšení vzbudí v malých dětech ne dárek, který dostanou, ale krabice, ve které je dárek zabalený. Léty se ovšem priority mění, a hlavně zdražují. Nejdřív stačí roztomilý plyšák nebo panenka, stavebnice nebo kočárek, pak první kolo, brusle, první mobilní telefon, tablet, hrací stanice a pak už věci, na které si člověk zpravidla musí našetřit sám...

Text: 2S 5,17-25 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, vrátíme se teď na několik nedělí k příběhům krále Davida. Dovolil jsem si přeskočit slavný zápas s Goliášem, slibné začátky na dvoře krále Saula i čas, kdy musel David prchat a ukrývat se před Saulovou nenávistí. Saul a jeho tři synové, včetně Jónatana, pak zahynuli v bitvě s Pelištejci. David se stal králem nejdříve nad kmenem Juda, a potom nad celým Izraelem. A právě v tomhle okamžiku znovu vstupujeme do jeho příběhu.

Text: Ko 1,9-14 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, text listu Koloským obsahuje tolik vznešených a krásných slov a obratů, že z nich člověku, který je povětšinou konfrontován s jinou, pragmatickou a poněkud málo poetickou mluvou dneška, téměř běhá mráz po zádech. „Božská sláva“, „dědictví svatých ve světle“, „vysvobození z moci tmy,“ „království milovaného Syna“... Smíme něco tak poetického, vznešeného a nadějného vztáhnout i na sebe? Ale ano. Smíme se k těm apoštolským slovům hlásit a dokonce si přivlastnit jejich povzbuzení a zaslíbení.

Text: Mt 28,1-15 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, snad mi přisvědčíte, že strach i veliká radost prostě patří k životu. Obavy a divné chvění v žaludku, a potom úleva, že už je snad to nejhorší za námi, sevření se uvolní a my můžeme vydechnout. Ženy běžící od prázdného hrobu cítily obojí najednou; tak jako když se v člověku mísí šok z nečekaného, bázeň z toho, co přesahuje lidské chápání, co hlava prostě nebere, s radostí nad tím, jak se události náhle obrátily k lepšímu, i když už se zdálo všechno ztracené. Prostě smíšené pocity. Ale radost převažuje – ženy se vzpamatovávají z toho ohromného překvapení.

Text: Mt 16,1-12 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, tahle situace se v Matoušově evangeliu opakuje již podruhé. Farizeové už žádali po Ježíšovi znamení, a ten je již jednou odkázal na proroka Jonáše a jeho třídenní pobyt v břiše mořské obludy. Snad proto je tentokrát Ježíš ještě stručnější a po závěrečném slovu je tam nechá stát a jde pryč. Přitom k němu farizeové a saduceové přistoupili zřejmě s jistou úctou a očekáváním, podobně jako ten zástup potřebných lidí před nimi. Ale je tu zásadní rozdíl: zatímco nemocní a postižení nepředkládali Ježíšovi nic jiného než svou nouzi a bolest, farizeové a saduceové přišli, aby nazaretského Mistra zkoušeli, aby si ho pořádně proklepli a prověřili.

Text: Mt 15,29-31 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, souhrnných zpráv o uzdravování jako je tato, nalezneme v evangeliích víc. Matouš několikrát, poprvé už ve čtvrté kapitole svého spisu referuje o tom, co se dělo kolem Ježíše prakticky od počátku jeho veřejného vystoupení. Kamkoli se hnul, hrnuly se za ním davy lidí, nejenom příznivců a nezávazných zájemců – to by se snad ještě dalo zvládnout – ale také nešťastníků obtížených starostmi a neduhy, nejrůznějším trápením. A být dlouhodobě v intenzivním kontaktu s velkou lidskou bolestí a utrpením, to vyžaduje spoustu sil a trpělivosti, není to zadarmo – o tom by mohli vyprávět mnozí lékaři a sestry, pečovatelky a sanitáři a vůbec zaměstnanci nemocnic, LDN, hospiců a podobných zařízení.

Text: Mt 15,1-20 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, nepřijde vám zvláštní, že se v téhle polemice Ježíš hned z kraje tak rozhorlil a okamžitě přešel do protiútoku? Vždyť ti farizeové a zákoníci z Jeruzaléma snad nepřišli ve zlém, nevytáhli na Ježíše nějaké vážné obvinění; jen se ptali, proč Ježíšovi učedníci porušují tradici starších a neomývají si před jídlem ruce. Co je špatného na mytí rukou? Nesnažíme se snad své děti od malíčka vést k tomu, aby si pořádně umyly ruce, když si předtím venku hrály s kdečím? Co vlastně řekli farizeové tak zlého, že se dočkali obvinění z pokrytectví?

Text: Mt 8,5-13 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, příběh minulé neděle o zázračném rybolovu byl svědectvím o veliké moci Ježíšova slova, o moci, která v lidech, kteří se s ní setkají, probouzí úžas a bázeň a vede k vyznání vlastní nedostatečnosti před Bohem. Tahle moc však také bere člověka za ruku, pozvedá a osvobozuje k novému životu. V setkání s Ježíšem smíme spolu s Petrem zaslechnout: „Neboj se! Jen mi důvěřuj a následuj mě.“ V dnešním evangelijním vyprávění se pozornost přesouvá k víře – té nanejvýš žádoucí odpovědi na Boží milost.

Text: Ž 72 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, podle závěrečného verše je žalm 72 modlitbou krále Davida. Na úvod zase zazní jméno Šalomouna, Davidova syna. Král se modlí za svého potomka, který má nastoupit na trůn. K Hospodinu tu volá ten, kdo chápe, že dobře spravovat lid, a ještě k tomu Boží lid, nemůže nikdo jen vlastní silou a důvtipem. Spoustu práce dá spravovat záležitosti i takové celkem malé obce jako je Bukovka. A co když je třeba šéfovat městu velikosti Pardubic, nebo kraji nebo celému státu. A žádná legrace není ani podílet se na správě sboru, seniorátu nebo celé církve – o tom by mohl vyprávět každý, kdo byl aspoň nějaký čas presbyterem, kurátorem, seniorem...

Text: Jk 5,7-11 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, dnes se prozatím rozloučíme s Jakubem výkladem oddílu, který se docela hodí do adventního času. Stojí za to se trochu porozhlédnout, které výrazy se tu vyskytují nejčastěji. Na jednu stranu jsou hojně zastoupena slova vyjadřující „vytrvalost, trpělivost, dlouhý dech.“ Na druhou stranu se tu několikrát, celkem pětkrát objeví slovo „Pán“, z toho dvakrát ve spojení s výrazem „parúsia“, tedy příchod. A k tomu třikrát slůvko „hle“, které je takovým znamením pro čtenáře a posluchače: „Dávejte dobrý pozor na to, co říkám!“