Kázání 6. ledna 2019

Milé sestry, milí bratři, podle závěrečného verše je žalm 72 modlitbou krále Davida. Na úvod zase zazní jméno Šalomouna, Davidova syna. Král se modlí za svého potomka, který má nastoupit na trůn. K Hospodinu tu volá ten, kdo chápe, že dobře spravovat lid, a ještě k tomu Boží lid, nemůže nikdo jen vlastní silou a důvtipem. Spoustu práce dá spravovat záležitosti i takové celkem malé obce jako je Bukovka. A co když je třeba šéfovat městu velikosti Pardubic, nebo kraji nebo celému státu. A žádná legrace není ani podílet se na správě sboru, seniorátu nebo celé církve – o tom by mohl vyprávět každý, kdo byl aspoň nějaký čas presbyterem, kurátorem, seniorem...
Příliš nepomůžou příručky typu „Vládnutí snadno a rychle v deseti lekcích“ nebo „Rozděl a panuj a nepouštěj!“ Aby mohl člověk spravovat i docela málo aspoň trochu slušně, potřebuje moudrost, prozíravost, trpělivost a pevné nervy, schopnost naslouchat a porozumět, správně zhodnotit situaci a umět se rozhodnout. A samozřejmě by měl znát různé zákony a vyhlášky a předpisy.
Věřící k tomu může dodat: je nezbytně třeba Boží pomoc, obdarování od Hospodina. Vždyť skutečně moudrá, požehnaná vláda, která přinese lidem dobro, by se měla dít v souladu s Boží vůlí, v respektu vůči Bohu a jeho přikázáním. Proto žalmista prosí Hospodina, aby krále obdaroval, aby mu předal – soud a spravedlnost.
Spravedlnost a právo, vzácné zboží. Z událostí posledních let usuzuji, že nemálo příslušníků naší euroatlantické civilizace, Evropanů, a zřejmě i Američanů svírá a dusí pocit křivdy. A nemám teď na mysli pouze tzv. Hnutí žlutých vest, jehož stoupenci v současnosti demonstrují ve Francii. Někteří občané mají dojem, že se jim děje nespravedlnost – ze strany státu, společnosti, těch, kteří v rukou drží moc. A podle tohohle pocitu se pak také rozhodují, například při volbách. Netvrdím, že na své pocity nemají právo, že k nim třeba nemají i vážný důvod. Problém spočívá v tom, jak té větší spravedlnosti vlastně dosáhnout. Protože u některých osob, které se těmi volbami dostanou k moci, mám občas docela vážnou pochybnost, jestli té spravedlnosti přinesou opravdu víc.
Všimněme si, že tu stojí vedle sebe právo (biblicky „soud“) a spravedlnost. To není bez významu. Ne všechno, co se dostane do práva a je vtěleno do zákonů, musí být taky nutně spravedlivé. Mám teď na mysli některé zákony, které jsou šité na míru větším podnikům, ale dolehnou i na drobné živnostníky, nebo plošné rozdávání státních peněz všem bez rozdílu, bez ohledu na to, jestli dotyční ty prostředky skutečně potřebují. Co dotace, které jedny zvýhodňují na úkor druhých? Je to spravedlivé? Spravedlivé právo tedy není žádná samozřejmost.
Proto žalmista prosí o právo, které bude také bez výhrad spravedlivé, a o spravedlnost, kterou nový král dokáže prosadit. Podobně prosil sám Šalomoun hned na počátku své vlády. Vyprošoval si u Hospodina moudrost, aby mohl svěřený lid spravedlivě rozsuzovat. Nežádal o hromady zlata, aby měl co napumpovat do rozpočtu, ani o velikou armádu, aby si to mohl rychle vyřídit se všemi svými nepřáteli. Neprosil ani o dlouhý život, aby stihl rozšířit své panství co nejdál. Měl už v tu chvíli dost moudrosti na to, aby pochopil, co je pro dobrou správu země a lidu nejpodstatnější.
Jmenováni jsou David a Šalomoun, velcí králové Izraele. Ovšem panovník, o němž se tu mluví a jehož požehnanou vládu žalmista vyhlíží, je svým významem překonává. Co je z celého žalmu zřejmé: bude mít ohromnou, nevídanou moc! Bude panovat od moře až k moři, až do dálav země. Skloní se před ním všichni králové a sloužit mu budou všechny národy. Své dary mu přinesou i králové Taršíše.
Taršíš je to tajemné místo, kam zamířil prorok Jonáš na svém útěku před Hospodinem. Představovalo konec světa. Dokonce existovaly pověsti, že je tam brána do podsvětí. Takže opravdový a nefalšovaný konec světa, jakási hraniční oblast. A přece i tam budou nového krále ctít! Jak přitom nevzpomenout na dítě v Betlémě, kterému přinesli nejvzácnější dary cizinci z dalekého východu.
Přitom není nikde zmínky, že by nový král byl velkým válečníkem a disponoval významnou vojenskou mocí. A přece se před ním všichni v bázni skloní. Jeho nepřátelé budou lízat prach, dokonce i divá sběř se před ním bude krčit. Divá sběř je sice pozoruhodný výraz, který umožňuje rozvinout fantastické představy, ale zároveň není úplně jasné, co se za ním skrývá.
Použitý hebrejský termín znamená také „šelmy“ nebo „démony.“ Před tím vyhlíženým králem se budou hrbit i zlí duchové! A tady se nám může vybavit jeden chudý rabín z městečka Nazaret, který nevedl svůj zápas se zlem jinak než slovem – a přece stačil nejenom na lidské protivníky, ale i na nečisté duchy, na veškeré mocnosti, které člověka svazují a zotročují.
Není pochyb, že žalmista prosí o příchod Mesiáše, Krále, který bude vládnout v moci a síle Hospodinově, v naprostém souladu s Boží vůlí, právem a spravedlností. Své ohromné moci nevyužije tak, jak to bývá v našem světě běžné – k ještě většímu rozšíření vlivu, k upevnění vlastního postavení. Své síly, schopnosti a dary mesiášský Král nasadí ve prospěch ponížených, ubohých a utištěných, těch, kterým se nedostává spravedlnosti. Ujme se slabých a nemocných, ujme se těch, kteří naprosto selhali, zabloudili v životě a jsou bezradní a ztracení. Pomůže jim, protože je hluboce pohnut jejich utrpením, jejich bolest je i jeho bolestí. Ujme se jich, protože mu jsou drazí!
Toužebně vyhlížený Král sestoupí jako déšť na vyprahlou zem, aby přinášel život tam, kde se zdálo všechno suché a mrtvé, aby probouzel naději, kde všechno vypadalo marné a ztracené. Právě ti ubozí a odstrkovaní v něm najdou záchranu. Poznají, jak drahocenní jsou v Božích očích, jak ohromnou hodnotu přikládá Pán Bůh jejich životu, když za ně Mesiáš prolije svou vlastní krev. Takto zjeví Hospodin svou slávu celému světu!
A my smíme s vděčností vyznat, že Pán Bůh už zjevil svou slávu. Král, kterého žalmista vyhlížel, už přišel. Hospodin zjevil svou lásku, spravedlnost a věrnost, zjevil v plnosti svou spásu v Ježíši z Nazareta, kterého ve víře nazýváme Pánem a Kristem. Jeho příchodem už začal nový věk, jehož slávu a krásu žalmista v působivých obrazech nastiňuje. Ukazuje, že spása, kterou Král přináší, se týká celého stvoření.
Boží království už vstoupilo do světa, dotýká se našich životů, ale naplnění je dosud před námi. Evangelium zní po všem světě, vysvobozuje a uzdravuje lidské životy, Kristus si povolává ve všech národech ty, kteří mu s radostí svěří své životy a obětují Bohu oběti chval a díků. Je i mnoho těch, kteří dobrou zprávu odmítají a naše víra jim připadá jako politováníhodný přežitek. Ale stále platí, že si je Pán Bůh chce získat jedině mocí svého milosrdenství, ne nátlakem nebo manipulací. Bůh chce být poznáván a ctěn jen v Ježíšovi z Nazareta, Králi pokoje.
O to jde přece především: o čest a slávu Božího jména, o naplnění jeho dobré vůle. A jeho vůlí je život, radost a pokoj. Spojme své hlasy k chvále Boha, který koná divy. A nechme se povzbudit v důvěře, že v konání svých divů jen tak neustane. To, co pro nás a pro celé stvoření učinil v Kristu, není konec, ale vlastně teprve začátek. Jeho sláva naplní celý svět!
Pane Ježíši Kriste, Tvým příchodem už začal nový věk. Tiše a nenápadně, ale přesto nezvratně. A když si někdy připadáme trochu opotřebovaní a unavení, prosíme, obnovuj nás silou svého Ducha, pomáhej nám začít znovu. Amen.