Kázání 22. března 2020

Milé sestry, milí bratři, jak by se asi dal nejstručněji vyjádřit obsah Ježíšovy řeči, jejíž první část máme dnes před sebou? O čem svědčí? O absolutní jednotě a sounáležitosti Syna s nebeským Otcem, o jednotě v lásce i spravedlnosti. Mezi Otcem a Synem neexistují žádná napětí a rozpory, žádné nevyřešené problémy, nic, co by se mohlo stát zdrojem roztržky.
Uzdravení nemocného u rybníka Bethesda se setkalo s překvapivě negativní odezvou. Když se jeden chudák mohl po třiceti osmi letech zase postavit na nohy, nezazněly žádné díky Bohu, žádné chvalozpěvy; následovalo jen rozhořčení zbožných strážců soboty a výslech uzdraveného. Ježíš se stal v očích svých protivníků rušitelem sobotního klidu, přestupníkem Zákona a dokonce rouhačem, který se staví na roveň Bohu.
Ve své odpovědi Židům Ježíš používá obraz syna, který věrně následuje a napodobuje svého otce. To je známá věc: děti se učí z příkladu svých rodičů. Dávno předtím, než zasednou do školních lavic a začnou se biflovat spoustu pravidel a vzorečků, děti sledují, čím se zabývají jejich rodiče, co je pro ně důležité, jak se k sobě navzájem i ke druhým lidem chovají. Učí se z jejich slov i činů, kopírují jejich projevy a gesta.
Občas mi při různých příležitostech přejede mráz po zádech, když si znovu uvědomím, co všechno od nás naše děti převezmou, ať už chceme nebo ne, jak je učíme nejenom svými dobře míněnými pokyny a radami, ale prostě tím, jací jsme – k nim, k druhým lidem i sami k sobě. Pochopitelně to stoprocentně platí i pro naše snahy vést své potomky k víře. Víc než na tom, co všechno svým dětem povíme, záleží zřejmě na tom, nakolik z víry skutečně žijeme.
Ještě když jsme bydleli v Pardubicích, náš František, kterému tehdy táhlo na třetí rok, si tu a tam vylezl na kanape, na skříňku, která stála hned vedle, si položil nějakou knížku, otevřel ji, rozhlédl se, nejdřív se zatvářil velmi vážně, pak se usmál a začal něco mumlat. Když jsem se ho zeptal, co to dělá, odvětil mi, že je farář a káže. Přiznám se, že se mi trochu ulevilo, když si potom v Bukovce našel jiný vzor a začal si hrát na farmáře...
Když ještě na okamžik zůstaneme u obrazu rodičů a dětí: ačkoliv jsme se všichni zajisté moc a moc snažili a stále snažíme, naše děti od nás odkoukaly a převzaly různé věci, někdy i to, co jsme jim ani předat nemínili a co jim ani druhým lidem nebude příliš k užitku. Ovšem Ježíš u svého Otce nic špatného neviděl, nemohl se u něho naučit nic zlého. A tady je také nutné ten obraz rodičů a dětí, jak jej známe, překročit, vyjít z něho ven. Protože Ježíš není pouze Otcův nejlepší žák a učedník; je s nebeským Otcem jedné podstaty. A tou podstatou je láska. Proto nedělá nic jiného, než co vidí dělat Otce, nedá se vést ničím jiným než Otcovým příkladem a jeho vůlí. A nebeský Otec nekoná své podivuhodné skutky pouze před Ježíšovým očima, aby se jeho milý Syn naučil co nejvíc; koná je právě Ježíšovým prostřednictvím. Proto Ježíš neříká ani nedělá nic, co by nepocházelo od Boha a nezakládalo se na jeho svrchované vůli!
Ty „ještě větší skutky“ ukazují ke vzkříšení Lazara, o kterém evangelista Jan píše v jedenácté kapitole. Ale nezůstávejme jen u Lazara; copak člověk všech časů a míst nepotřebuje probuzení? Ježíš svou obživující moc prokazuje na všech, kteří uvěří jeho slovu a s úlevou se odvrátí od klamů, které člověku našeptávají, že se obejde bez Boha a jeho slitování, a pod různými líbivými maskami slibují štěstí a vysvobození, ale ve skutečnosti stahují do otroctví.
Dokonalá jednota Otci umožňuje svěřit veškerý soud Synu. Skoro to vypadá, jako by se tím Otec rád zbavil namáhavé a obtížné práce a svěřil ji Synu; jako když v pohádkách starý král s úlevou předává korunu a s ní všechny starosti panování svému nástupci. Bůh Otec však proto nepřestává být Soudcem. Ale veškerý soud koná právě prostřednictvím svého Syna. Učinil tak proto, aby všichni měli Syna Ježíše ve stejné vážnosti jako nebeského Otce. To je důležitý motiv: nejen ve své nebeské slávě, ale i v lidské obyčejnosti a neokázalosti, v chudobě betlémského dítěte a prostého poutníka, a pak ve svém ubohém, opuštěném umírání na golgotském kříži není Ježíš z Nazareta, Syn Boží, hoden o nic menší úcty než jeho nebeský Otec!
Kdo nectí Syna, nectí ani Otce. Tohle není pouze odpověď židovským protivníkům, kteří Ježíše jako Božího Mesiáše nepřijali. To je výpověď víry. Vyznání, z něhož si církev nikdy nesmí dělat kladivo na jinak věřící a smýšlející; ale ze kterého také nemůže uhnout. Proč? Protože by uhýbala z cesty k životu! Protože ten, kdo uslyší Ježíšovo slovo a uvěří Bohu, že poslal svého Syna k naší záchraně, získává podíl na věčném společenství s Bohem, získává věčný život.
A to věru není ledajaký dar! Protože, milé sestry, milí bratři, tenhle Ježíšem udílený život nám nikdo nemůže vzít – žádný lidský protivník, žádná nemoc, ani ten koronavirus, co teď šíří strach po celém světě! A co je skvělé: do tohohle nového života vstupujeme vírou už nyní, již v tomto čase získáváme podíl na nové Boží skutečnosti. Na tahle Ježíšova slova se zapomínalo; naše pozemská existence byla někdy chápána pouze jako jakási přípravka na ten pravý život, který nás čeká až po smrti. Pozemský život se pak nejednou scvrkl na nepřetržitý zápas s pokušením a hříchem a pouť slzavým údolím.
Ne že bychom si na různá pokušení neměli dávat pozor. Ne že bychom se v tomhle žití nemuseli potýkat s různými trampotami a bolestmi. Ale skrze víru v Krista máme zároveň již nyní účast na novém životě, který si nemusíme teprve dobývat a zasluhovat, podíl na naději a radosti z dobrých Božích darů ve společenství s naším Spasitelem.
Bůh ve svém Synu přináší život, kterého se smíme chopit vírou, přináší milost, která vysvobozuje ze soudu. Také soud je realitou, která se nedá oddiskutovat ani obejít. Zmínka o mrtvých, kteří vstanou z hrobů, nemá za cíl dodat výroku hororové kulisy, ale stvrdit všeobecnost soudu. Do Božího království neprojde nic, co tam nepatří. Ovšem o tom, co nebo kdo tam patří, nebudou rozhodovat lidé, ale sám Bůh prostřednictvím svého Syna.
Ježíš napomíná ty, kteří Boží dílo nerozpoznávají, i když se jim veliké skutky Boží dějí doslova před nosem; mluví především ke zbožným všech časů. A my nemáme zapomenout, že náš Pán a Spasitel, Přítel a Bratr, je zároveň Synem člověka, Bohem pověřeným a zplnomocněným Soudcem. Jako takového je třeba ho ctít a respektovat. A šířit jeho známost mezi lidmi, dosvědčovat evangelium, vyřizovat jeho pozvání. Vždyť Ježíš nepřišel proto, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen, aby dával život a dával ho v hojnosti. Amen.

Modlitba
Milostivý Bože, náš nebeský Otče, děkujeme za neděli, za společenství církve, jehož jsme součástí, za sbor, který je naším domovem. I když dnes nemůžeme být spolu tak, jak bychom rádi, myslíme na své bratry a sestry, na všechny blízké, s nimiž nás spojuje Tvá láska v Kristu. Prosíme, odpusť nám všechno, v čem jsme se místo láskou nechali vést strachem a sobectvím, odpusť malou víru i netrpělivost. Prosíme, skloň se k nám a daruj své požehnání. Občerstvi nás svým slovem a srdce naplň pokojem, abychom v moci Tvého Ducha mohli šířit pokoj a dosvědčovat naději.
Myslíme na náš svět a jeho bolesti. Prosíme za náš národ a za všechny státy, v nichž se šíří nebezpečná infekce a spolu s ní i strach a panika. Ujmi se nemocných, všech, jejichž stav se zhoršuje, ujmi se lidí, kteří čekají na vyšetření, jsou v karanténě a trpí úzkostí. Ujmi se umírajících a jejich blízkých, všech zarmoucených pozůstalých. Ujmi se zdravotníků, všech, kteří pečují a různě pomáhají, a také představitelů států a obcí, kteří musí činit spoustu závažných rozhodnutí. Ujmi se lidí, kteří dál navzdory riziku chodí do práce a zajišťují pro dobro nás všech nezbytné služby. Pane, děkujeme! A prosíme také za lidi, jejichž problémy jako by zmizely ve stínu současných událostí, za oběti útisku, válek, katastrof a hladomorů, za uprchlíky a migranty, za všechny, jejichž život je plný hořkosti a trápení. Pane, smiluj se!

Voláme k Tobě tak, jak nás to naučil Ježíš: Otče náš...

Písně z EZ: 166, 507, 648, 421

Požehnání

Ano, nedříme a nespí ten,
jenž chrání Izraele.
Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce
ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého,
on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit
tvé vycházení a vcházení
nyní i navěky.
Amen.