Kázání 10. dubna 2020, Velký pátek
Čtení: L 23,1-56 Základ kázání: L 23,39-43
Milé sestry, milí bratři, když se zkusím na pašijový příběh podívat očima současného čtenáře a milovníka dramatických příběhů, napadá mě, že v sobě závěr Ježíšovy pozemské pouti nese spoustu prvků dnes oblíbeného žánru thrilleru. Bylo asi jen otázkou času, kdy to napadne i filmaře; slavný herec a režisér Mel Gibson natočil film Umučení Krista, který opravdu není vhodný pro slabší povahy a žaludky.
V příběhu Ježíšova utrpení najdeme vražedné úklady vlivných a mocných a promyšlené spiknutí, směřující až k justiční vraždě. Nechybí hluboce vnitřně rozpolcený představitel státu, který sice drží v rukou rozhodující pravomoc, a přece se stane jen loutkou v rukou druhých. Rozhodne proti vlastnímu svědomí i zájmům říše, kterou zastupuje, když osvobodí skutečného zločince a nespravedlivě obviněného vydá na smrt. Pozoruhodný je i prvek zmanipulovaného veřejného mínění, dav, který snad ani pořádně neví, co se právě teď odehrává, ale zakřičí si s chutí; zvlášť když ho k tomu povzbudí ctihodní zástupci elity.
A hlavní hrdina, zrazený, opuštěný, čelící obrovské přesile záludnosti, nenávisti a násilí. Nevinný, který je obviňován ze všeho možného: židovskou radou z rouhání, ale to by Piláta zas tolik nezaujalo, takže pro jistotu i z nebezpečných politických aspirací. Sevření, z něhož Ježíš nemůže uniknout – a neunikne. I když ten příběh už trochu známe a víme, že Ježíšovou smrtí to celé nekončí, přece ho asi pokaždé slyšíme nebo čteme se zvláštním rozechvěním. Tak strašná nespravedlnost! Jen Pilát sám třikrát jasně prohlásil, že na Ježíšovi žádnou vinu nenalézá a nevidí jediný důvod, proč by ho měl dát ukřižovat. Naposledy ještě i ten odsouzenec na kříži potvrdil, že Ježíš nic zlého neudělal. To znamená: všichni věděli, že Mistr z Nazareta je nevinný!
A přece žádný happy end. Navzdory tomu, že někteří jako by po tom šťastném konci skoro volali: „Zachraň sám sebe, ukaž, že jsi opravdu Mesiáš!“ A Ježíš musel ve svých posledních hodinách čelit podobnému pokušení, jako už na začátku své služby, kdy ho ďábel vybízel: „Tak se neostýchej a proměň to kamení v chleby, máš přece hlad, nebo ne? Tak si pomoz, využij té moci, kterou máš! K čemu by ti jinak byla? A nebo se aspoň vrhni dolů z vrcholku chrámu, ať všichni uvidí, jak tě Hospodin zachrání! Jsi přece Boží Syn – copak nechceš vyzkoušet, jak to v praxi funguje?“
„Prokaž, že jsi Mesiáš. Zachraň sám sebe!“ Jenže Boží Syn mezi nás nepřišel proto, aby zachraňoval sám sebe, aby hlavně sám sobě pomáhal. Ježíš, Syn člověka, přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo. Není tady proto, aby zachraňoval sebe. Je tu proto, aby zachránil nás! Že tomu, člověče, tak úplně nerozumíš? Asi v tuhle chvíli víc záleží na tom, nakolik cítíš a tušíš, že i ty potřebuješ pomoc a pořádný kus odpuštění, a nebo si chceš pořád stačit sám... Dá se snad skutečná, bezpodmínečná, obětavá láska nějak definovat, zdůvodnit, pochopit?
To porozumění je tak nesnadné, protože tu v odsouzeném, zbitém a umírajícím Ježíšovi jedná živý Bůh. Může nás napadnout, že bychom snad daleko snáz porozuměli bohu, který by ve chvíli nejvyšší krize jednal jaksi „normálněji“, „lidštěji“, bohu, který by přece jen trochu víc myslel na sebe a v posledním okamžiku by zatáhl za záchrannou brzdu. Třeba řecká mytologie je takových převelice lidských bohů plná. Jenže takový bůh by nám moc nepomohl. Vlastně vůbec nepomohl. Tak už to prostě je, že žádný z těch bohů, které my si dovedeme vymyslet, žádná z věcí, kterou si dokážeme zbožnit, nás nakonec nevytrhne, nedá nám to, co si od ní slibujeme. Skutečně pomoci může totiž pouze Ten, který i ve chvílích nejvyšší nouze nemyslel na sebe, ale na nás.
A jestliže Ježíš nepřišel pomoci sobě, ale nám, pak se na to smíme spolehnout a opřít se o jeho věrnost i v téhle zvláštní době, kdy najednou různé věci nemůžeme a hlavně nemůžeme být spolu tak, jak jsme zvyklí a jak bychom rádi. On přišel právě proto, aby byl s námi i v takových časech, On je s námi navzdory všem nouzovým opatřením a omezením a stále nás svou láskou a věrností spojuje v jedno tělo, na tom se nic nemění!
V Ježíši z Nazareta s námi a pro nás jedná Bůh, kterého nezastaví ani skutečnost, že sestoupit mezi nás je jako přijmout hlavní roli v drsném thrilleru, jestli ne přímo v hororu, že ho nakonec uctí cedulkou na kříži „Toto je král Židů“ a úplně novým, dosud nepoužitým hrobem. Takhle svět, ale i vyvolený lid uctil svého Krále!
Ježíš to Otcem uložené poslání zachraňovat ztracené plnil až do posledního dechu. Patří k tomu i modlitba za popravčí, kteří ho pověsili na kříž. A potom ten zvláštní poslední rozhovor na kříži. Slova odsouzence, který se Ježíšovi rouhal, naznačují, že ani stav poslední, nejvyšší nouze nemusí člověka nutně vést k přehodnocení dosavadní cesty a k pokání. I na kříži si ten vzbouřenec pořád vedl svou; jako by se i v těch posledních chvílích snažil před Pánem Bohem utéct. Ale výpad vůči Ježíšovi vyprovokoval překvapivou reakci jeho druha: „Ty se ani Boha nebojíš?“ Druhý zločinec však nezůstal jen u napomenutí; jeho slova jsou výrazem prozření a pokání, je to vyznání vin: „My jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu!“ Velice důležitý, zásadní krok na cestě k záchraně. Ale potom ještě zásadnější – obrácení k Ježíšovi: „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.“ Modlitba, na kterou Ježíš odpověděl zaslíbením!
Ten příběh v sobě skrývá nesmírnou sílu a veliké povzbuzení. Nejenom pro to ujištění, že dokud v člověku zbývá špetka dechu, pořád je naděje. V té nejtemnější hodině – však také za chvíli celou zemi zahalí tma – tu náhle zazáří jasný paprsek, světlo života! Přímo na kříži! „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ To ale znamená: dnes, právě teď, v okamžiku, kdy ses obrátil k Pánu a Dárci života, jsi, človíčku, přešel ze smrti do života! Jsi nalezen. Nalezen pro Boha a společenství s ním.
„Pokoj, v lidech zalíbení! Ráj se opět otvírá...“ zpíváme v jedné známé vánoční písni (EZ 297) A jak se zdá z Ježíšových slov, ráj se opět otvírá právě tady, na kříži! Ráj, místo určené pro láskyplné společenství Boha a lidí, se opět otvírá. A příklad kajícího lotra na kříži je jasným svědectvím, že přístup k Bohu se tu otvírá pro všechny! Stačí přestat si hrát na borce, který nikoho a nic nepotřebuje, a zkusit přiznat barvu. Všichni, kteří zatouží po pravém domově, který pro nás Pán Bůh připravil, mají slyšet, že cesta domů je volná. Cesta do bezpečí a radosti a pokoje se otvírá tam, kde by to nikdo nečekal – na Ježíšově kříži.
Modlitba:
Nesčetněkrát a mnoha způsoby jsi zjevil Boží milosrdenství, Ježíši, náš Pane, a přece mnoha očím zůstalo skryto. Vytrvale jsi zvěstoval Boží království, ale Tvé volání často zůstalo bez odpovědi. Nabízel jsi přijetí a odpuštění, ale narazil jsi na prudké odmítnutí. Přesto jsi dokončil poslání, které Ti svěřil nebeský Otec. Ani v pokušeních a úzkostech jsi neztratil směr, došel jsi až na konec, který se z milosti stal pro nás pro všechny novým počátkem. Za to Tě chválíme a prosíme, odpusť nám naše selhání, všechny malé i velké nevěrnosti a přešlapy. Obnov nás svým Duchem k opravdovému pokání, obrať naše srdce k prameni odpuštění a života. Pomoz nám pochopit, jak drahá a vzácná milost se nám otvírá v hlubinách Tvého utrpení, ať se té milosti dovedeme pevně držet a z ní žít. Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi!
Prosíme, pamatuj na sestry a bratry, kteří jsou ohroženi nenávistí protivníků, pamatuj na všechny v ohni zkoušek a nebezpečí. Pamatuj na nemocné, postižené, na lidi obtížené neduhy stáří, na ty, kteří tonou ve zmatku a úzkostech, na umírající i na ty, kteří u nich bdí, na všechny smutné a osamělé. Pamatuj na naši zem a národy Evropy i celého světa, na všechny ohrožené, chudé a bezbranné. Pamatuj na lidi, kteří v současné krizi slouží a pomáhají, kde je třeba, na ty, kteří se snaží předejít krizím budoucím. Pane, smiluj se! Amen.
Bože milosrdný a plný slitování, přijmi nás, když k Tobě voláme tak, jak nás to naučil Ježíš: Otče náš...
Písně: EZ 312, 692, 324, 320, 323, 331 Svítá 267, 297, 57
Požehnání:
Pokoj Boží, který převyšuje každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši, našem Pánu! Amen.