Kázání 12. dubna 2020, Boží hod velikonoční

Čtení: Ž 105,1-8 Základ kázání: L 24,1-12

Milé sestry, milí bratři, ženy, které Ježíše během jeho služby věrně doprovázely, nemohly ani dospat, a tak již brzy ráno vyrazily k jeho hrobu. Toužily svému mrtvému Mistrovi prokázat aspoň poslední službu lásky. Přiznám se, že často obdivuji ženský smysl pro praktickou stránku věcí, tu úžasnou schopnost vědět si rady i v situacích, kdy se muž zarazí a neví, kudy kam, a začne zmatkovat a nebo jen nerozhodně přešlapuje na místě. Ježíšovy učednice hned za časného jitra vyrazily, aby udělaly, co ještě udělat mohly, to poslední, co v takové situaci zbývalo. Jenže den jim nezačal dobře. Hrob našly otevřený a Ježíšovo mrtvé tělo bylo pryč.
Otevřený prázdný hrob je znamení mlčenlivé a dvojznačné; umožňuje různá vysvětlení. Jednu z dezinformací zaznamenal evangelista Matouš. Postarali se o ni Ježíšovi protivníci, kteří rozšířili fámu, že mrtvé tělo Nazaretského ukradli jeho učedníci spící stráži přímo před nosem. A teď všude vykládají, že prý byl jejich Mistr vzkříšen! Později zas někteří vědci přišli s teorií, podle které Ježíš pouze upadl do hlubokého bezvědomí, z něhož se později probral. Takže žádný zázrak. A někteří ze starých gnostiků (vyznavačů učení, vůči němuž se muselo pravověrné křesťanství rázně vymezovat) to vzali zkrátka: Ježíš prý vůbec nezemřel, protože místo něho na kříži omylem skončil Šimon z Kyrény, který nesl Ježíšův kříž. A je to!
Prázdný hrob je tedy znamením, které samo o sobě člověka k víře nepřivede, nedá se o něj opřít, nutně potřebuje vysvětlení. Ovšem tohle vysvětlení může přijít pouze shůry. Bezradným ženám je zprostředkovali Boží poslové. „Proč hledáte živého mezi mrtvými?“ Co je to za otázku, kde jinde by ho ženy mohly hledat? Navíc andělé nedopověděli, kde tedy máme Ježíše hledat, kde ho lze najít. Ale zůstaňme zatím u té první a základní informace: Ježíš, ten zmučený a zabitý, je živý! Proto nemá smysl hledat ho v hrobě. Dalo by se to také přeložit: „Proč hledáte živého ve společnosti mrtvých?“ Je tu řečeno víc, než se na první pohled zdá. Jde o to, jak vůbec k Ježíši z Nazareta přistupovat. Je samozřejmě správné přistupovat k němu také jako k velké postavě lidských dějin, je užitečné zkoumat jeho dobu, historické reálie, které tvoří pozadí jeho činnosti. Ale pokud bychom si ho pak pouze zařadili mezi velké postavy minulosti, mezi mrtvé klasiky, udělali bychom zásadní chybu. Člověk, který bude Ježíše hledat jen v historii, v učebnicích dějepisu a v muzejních sbírkách, ten, kdo pojme Nazaretského jen jako mrtvou minulost, ho najde stěží. Protože Ježíš je živý. Nejde pouze o stále aktuální odkaz, o geniální myšlenky, kterých se mnozí v dějinách vděčně chopili, ale o samotného Ježíše. A kde ho tedy hledat? K tomu se za okamžik dostaneme.
Teď ještě naslouchejme spolu s ženami andělskému poselství: „Ježíš tu není, byl vzkříšen. Naplnila se jeho slova. No jen si vzpomeňte, co vám řekl, když byl ještě v Galileji.“ Tak si přece vzpomeňte! Což o to, Ježíš se poctivě snažil připravit své učedníky (a jak je z andělských slov patrné, i učednice) na to, co se stane v Jeruzalémě. Oni však ničemu z toho nerozuměli, trpící a zabitý Mesiáš pro ně zůstal naprostou hádankou, vůbec nepochopili, o čem Ježíš mluví. Ženy na tom evidentně nebyly lépe. A nedělejme si iluze, že s námi je to snad jiné.
Vzkříšení Ježíše Krista máme nejenom dosvědčovat světu, ale především si je sami vytrvale připomínat. K tomuhle připomínání, osvěžování paměti víry slouží každé Velikonoce, každá neděle jako den oslavy Kristova vzkříšení. Proč? No protože zapomínáme. Naše víra je denně vystavena přívalu zpráv a skutečností, které zvěsti o vzkříšení protiřečí, které nám připomínají pouze naši křehkost, pomíjivost, smrtelnost. Pokud máme nějaké zkušenosti, tak právě s únavou a úbytkem sil, s nemocí a smrtí. Ano, s touhle realitou se setkáváme, tuhle skutečnost zakoušíme jako nepříjemně, někdy až děsivě blízkou a neodvratnou. Dnes je to právě koronavirus, zítra zas něco jiného. Ano, s tím vším se nějak potýkáme, s tím máme zkušenost. Ale vzkříšení?
Proto, úplně stejně jako první učedníci a učednice, potřebujeme slovo shůry, ujištění, že panství smrti již utržilo rozhodující ránu a chýlí se ke konci. Ženám to poselství z nebe stačilo. Nečteme o tom, že by „uvěřily“. Ale bez jisté dávky důvěry by asi jen těžko hned běžely za učedníky a všechno jim vyprávěly. A reakce učedníků? Asi nás zas tak moc nepřekvapí. Celkem i odpovídá situaci, kdy nás někdo svými slovy dokáže vyvést z míry, šokovat, a my si přitom jeho svědectví nemůžeme nijak ověřit. Apoštolům přišla slova žen jako blouznění, jako tlach a žvást. Snad tady ani nejde tolik o to, že se tehdy svědectví žen nepřikládala zrovna velká váha. Skutečnost je daleko prostší: apoštolové prostě taky úplně zapomněli, co jim Ježíš říkal!
Velikonoční víra, víra ve vzkříšení, se nerodí snadno a rychle, tak, že Pán Bůh jen lehce zabrnká na anténky naší „věřivosti“ a ono už to jde dál samo, protože jsme na evangelium předem výborně připraveni. Kdepak! Víra spíš vzniká tak, že Bůh svým slovem vytrvale přemáhá naši nevěru, vytrhuje nás z našich zažitých schémat a představ o tom, co je možné, a co v žádném případě nejde. Svádí ten zápas z čiré lásky k nám, abychom mohli prohlédnout a uvěřit – jeho moci a jeho divům!
Snad má zpráva o počáteční nevěře apoštolů ještě další účel. Právě oni jsou přece spolu s ženami hlavními a nezastupitelnými svědky vzkříšení, jejich prostřednictvím se zpráva o zmrtvýchvstání Ježíše šířila dál – aby doputovala až k nám. Jestliže na slova žen zareagovali tak, jak by asi reagoval každý druhý, pak to smíme chápat takhle: aby se jejich nevěra mohla proměnit ve víru, a to ve víru schopnou pro evangelium riskovat třeba i život, pak nutně museli prožit něco, co je přesvědčilo a proměnilo, něco nadobyčej účinného a mocného. A tou zkušeností, která všechno změnila, bylo setkání se vzkříšeným Kristem! Zpráva o počáteční nevěře prvních svědků tak paradoxně podtrhuje reálnost zjevení Vzkříšeného, které se tady v Lukášově vyprávění již připravuje. Sám otevřený prázdný hrob nestačí; to dosvědčuje i příklad Petra, kterému to přece jen nedalo a rozběhl se k hrobu. Našel tam jen plátna, která naznačovala, že mrtvé tělo neodnesli lidé, protože by neměli žádný důvod je tam nechávat. Petr byl nad tím naplněn údivem, ale ne ještě vírou. K víře je třeba, aby se s námi potkal sám Vzkříšený.
Dobře, ale jak k tomu dojde? Kde máme šanci Ježíše najít? Pro odpověď je dobré číst dál Lukáše. Ježíš se připojí ke dvěma svým učedníkům na cestě do Emaus. Oni ho sice nějaký čas nepoznají, ale bude s nimi. A potom se Vzkříšený zjeví v Jeruzalémě celému společenství učedníků. Tam, v obecenství učedníků a učednic, ve shromáždění církve smíme také my hledat Vzkříšeného. Ne že by s námi nebyl i v našich soukromých starostech a při našich osobních modlitbách. Ale zvláštní zaslíbení patří shromáždění jeho lidu. Proto můžeme Vzkříšeného hledat tam, kde se připomíná Boží neochvějná věrnost a slitování a zvučí zpěvy k Boží chvále, tam, kde zní evangelium o Kristově vítězství nad hříchem a smrtí. Nemusí to být ohromné zástupy. Kde se shromáždí třeba jen dva nebo tři ve jménu Ježíše, tam je sám Vzkříšený v jejich středu. Amen.

Modlitba
Věčný Bože, náš nebeský Otče, tam, kde už nezbyla žádná naděje a všechno zahalila temnota, jsi rozsvítil světlo života. Ježíš byl vzkříšen a žije! Děkujeme, že se v Kristu i my můžeme stávat světlem a posly odpuštění a nového počátku. Prosíme, dej, ať evangelium vzkříšení v tento čas jasně zazáří nad lidem naší země, nad národy Evropy i celého světa. Skloň se ke své církvi, kdekoliv se dnes shromažďuje k bohoslužbám, a daruj své požehnání.
Pane Ježíši Kriste, prosíme, očisti nás svým slovem od všeho, co se protiví Tvé svaté vůli, a naplň nás svým Duchem, abychom tu dobrou zprávu mohli nést dál, na místa, kde se roztahují temnoty bolesti, osamělosti a strachu, abychom ji mohli dosvědčovat lidem, kteří umdlévají a ztrácejí naději.
Milostivý Bože, svěřujeme Ti sbor, který je naším domovem, i jeho široké okolí, svěřujeme Ti církev i svět, v němž máme milovat a vést dobrý boj víry. Ty, jenž život dáváš a chráníš, buď přítomen svým slitováním všude, kde život skomírá a hasne. Ty, který máš naději pro všechny, skloň se k lidem, kteří před sebou nevidí žádnou budoucnost. Ty, který s láskou pečuješ o své stvoření, nasyť hladové a občerstvi vyprahlé, daruj nápoj žíznícím tvorům a vláhu rozpraskané zemi. Pane, smiluj se! Přijmi nás, když k Tobě v důvěře Tvých dětí voláme: Otče náš...

Písně: EZ 347, 346, 660, 334 Svítá 324, 316, 243, 373

Požehnání: A Bůh pokoje, který pro krev stvrzující věčnou smlouvu vyvedl z mrtvých velikého pastýře ovcí, našeho Pána Ježíše, nechť vás posílí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli; on v nás působí to, co se mu líbí, skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva na věky věků! Amen.

Příloha pro děti (i rodiče):
Najděte ve skrývačkách jména postav z příběhu Ježíšova ukřižování a vzkříšení.

Příklad: OTMAR I EVA PŘIŠLI O NĚCO POZDĚJI. (MARIE)

KOUPILA ZIP I LÁTKU NA ŠATY.

LÉPE TROCHU PŘIBRZDIT, NEŽ ABYCHOM ZAVINILI NEHODU.

V POKOJI DÁŠA NEJDŘÍV OTEVŘELA OKNO.

NAPSAL O METODÁCH VÝKLADU VELMI ZAJÍMAVÝ ČLÁNEK.

VÝPADOVKA NA VLAŠIM O NEDĚLÍCH BÝVÁ UCPANÁ. (Řešení: je na vás.)