Kázání 3. května 2020
Čtení: Iz 40,1-8 Základ kázání: L 6,12-19
Milé sestry, milí bratři, náš dnešní oddíl začíná slovy: stalo se v těch dnech. Nepřipomíná vám to něco? Stejně začíná druhá kapitola Lukášova spisu, evangelium o narození Ježíše Krista. Malý, nenápadný počátek, z něhož ale povstanou veliké věci! I tady, v šesté kapitole, nám evangelista těmi slovy naznačuje, že se chystá něco důležitého. Proto také všechno začíná Ježíšovou modlitbou. Hora bývá v Bibli místem setkání s Bohem; třeba Mojžíš nebo Elijáš prožili na hoře zásadní okamžiky své existence. Navíc, čistě technicky, když Ježíš vystoupil na horu, jeho učedníci věděli, že nesmí být rušen, a dali mu pro tu chvíli pokoj se všemi problémy. Však nebude trvat dlouho, a zase budou všichni stát uprostřed velikého zástupu lidí!
Před Ježíšem se rýsoval důležitý krok v jeho službě, proto se modlil. Usilovně, celou noc. Doslova tam stojí, že „nocoval v modlitbě“! Neznáme obsah jeho modlitby, jen výsledek: když nastal den, zavolal učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které i nazval apoštoly. Řekli bychom, že s výjimečným obdarováním, jakým Ježíš disponoval, pro něho nemohlo být těžké zvolit tu správnou cestu i lidi. A vidíte, Ježíš se usilovně modlil. Nespoléhal jen na svůj správný odhad a zkušenost. Svěřil svou starost Otci, hledal jeho vůli. Snad máme Ježíšovy modlitby spojené především s jeho zápasem v getsemanské zahradě. Ale on se vytrvale modlil už dávno předtím.
Sestry a bratři, když se modlíme nejenom v bohoslužbách, ale také před každou schůzí staršovstva nebo třeba zasedáním konventu, není to pouze taková naše libůstka. Následujeme v tom příklad Ježíšův. Modlitba by měla věrně doprovázet cestu každého křesťana a předcházet každý důležitý krok, každé zásadní rozhodnutí; rozhodně i ustanovení služebníků v církvi. Volba dvanácti apoštolů, jedinečných svědků Ježíšovy pozemské služby a především jeho ukřižování a vzkříšení, to byla samozřejmě zásadní událost. Ale byla by chyba podceňovat ty naše „menší“ sborové a církevní události, mimo jiné i volby presbyterů a farářů. Ať už se chystáme spolu se sborem někoho volit, a nebo sami přijímáme kandidaturu, ať už věříme, že na to máme, a nebo jsme spíš naplněni pochybnostmi, jak zvládneme další práci, když už tak máme starostí nad hlavu, nemělo by se žádné takové rozhodování dít bez modlitby.
Věřím, že se Ježíš usilovně modlil i za Jidáše. Mimochodem: je tu jasně napsáno, že Jidáš se zrádcem teprve stal; nebyl jím odjakživa! V tuhle chvíli přijímá spolu s ostatními Boží poslání, pověření být svědkem a vyslancem Ježíše Krista. Počet dvanácti apoštolů tu má symbolizovat nový Izrael. Což vůbec neznamená, že ten „starý“ Izrael by tím snad byl jednoduše nahrazen, jak některé křesťany v průběhu dějin také napadlo. Však se tenhle zárodek nového Izraele již brzy pustí do služby tomu starému, bude z Ježíšova pověření zvěstovat Boží království, uzdravovat nemocné a vyhánět zlé duchy, volat zbloudilé zpět k nebeskému Otci.
A koho si to Ježíš tenkrát vlastně vyvolil? Překvapivě zajímavou, pestrou partu, asi mnohem rozmanitější, než by se mohlo na první pohled zdát. Na jedné straně prostí rybáři, kteří zřejmě žili z ruky do úst, na druhé straně celník, který si mohl dovolit i vystrojit nějakou tu hostinu. Někteří pocházeli z Ježíšovy domoviny Galileje, jiní asi z jiné části Palestiny (Jidáš). Asi nejzvláštnější je, že mezi apoštoly, svědky a vyslanci pokorného a tichého Krále, najdeme i zélóty, horlivce, kteří neváhali vést ozbrojený odpor proti římským okupantům i jejich domácím přisluhovačům.
V jednom z komentářů jsem se dočetl, že Šimon Zélóta byl pravděpodobně pouze „duchovním“ horlivcem, ne partyzánem; jako by se autor trochu zalekl možnosti, že by mohl být do apoštolského kruhu vyvolen i takový živel! Ale asi nešlo pouze o Šimona. Jak je možné, že ve chvíli, kdy Ježíše zatýkali, věrný učedník Petr vytasil meč (viz J 18,10)? K čemu asi tak galilejský rybář potřeboval meč?! V setkání s Ježíšem nechali tihle horlivci svoji rozporuplnou minulost za sebou; ale ne zase tolik, aby se pro ně stal přijatelným ponížený, trpící, zabitý Mesiáš.
Sestry a bratři, pohled na tuhle pestrou partu lidí kolem Ježíše skýtá povzbuzení a zaslíbení i pro nás. Pán Bůh všechny tyhle všelijak zamotané osudy, křivolaké cestičky a ušmudlaná svědomí dokáže přijmout a dokonce s nimi i něco udělat! V Ježíšově přítomnosti nezáleží tolik na tom, čím člověk byl a co všechno zkazil a poničil, ale daleko víc na tom, co s ním zamýšlí Pán Bůh, čím se z milosti Boží může a má stát. Záleží na novém stvoření!
Být vyvolený, dokonce se tak i cítit, to je síla a prima pocit. Až by se z toho jednomu mohla zamotat hlava a třeba by si o sobě začal trochu moc myslet a chodil by už jen s hlavou v oblacích, povznesen nad všechny problémy a trápení obyčejných smrtelníků. Proto raději rychle zpátky na zem, zpět mezi ostatní! Ježíš se s apoštoly na hoře asi dlouho nezdržel, sestoupili dolů, na rovinu, kde už čekal veliký zástup lidí. Apoštolům se možná ještě maličko točila hlava z té cti, které se jim právě dostalo, a už museli s Ježíšem „dolů“. Tam, kde je čekali lidé dychtiví slyšení, ale často taky obtížení mnoha neduhy, posedlostmi, vinami.
Cesta za Ježíšem vede často právě takhle dolů – k lidem, kteří se ocitli na dně svých sil a možností. Následovat Ježíše znamená nevyhnout se trpícím, neobejít širokým obloukem lidi, kteří svůj život nezvládají a rozpadá se jim pod rukama. Ale má to jeden háček: asi všichni tak nějak tušíme, že na ten zástup potřebných nestačíme. Snad má každý z nás nějakou zkušenost s člověkem, který na tom byl opravdu zle – nemám teď na mysli pouze nemoc, ale zejména sociální nouzi, bezdomovce, tuláky, závislé, prostě lidi s velkými problémy, ze kterých se sami nevysekají. Vzpomínám s rozporuplnými pocity na lidi a rodiny, kterým jsem se pokoušel nějak pomoci. Většinou to moc nedopadlo. Co s tím? Důsledně všechny odkazovat na profesionální sociální služby?
Uprostřed velkého zástupu potřebných stojí Ježíš. Ti lidé přišli proto, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Jako první je uvedeno „slyšení.“ Slyšení Ježíše, jeho slova. Bez něho jen těžko může dojít ke skutečnému uzdravení, proměně srdce, myšlení a jednání, k nápravě pokřivených cest. My jistě máme sytit hladové a napájet žíznící. Ale tam náš úkol, tam poslání církve ještě nekončí, nemůže končit. Protože je třeba, aby se ti různě potřební lidé dostali k Ježíšovi, aby se setkali s ním. V první fázi se s ním mohou setkat právě prostřednictvím našeho milosrdenství, naší pomoci, našeho svědectví. Ale skutečnou změnu, trvalou svobodu jim může přinést jen sám náš Pán. My smíme svými slovy i činy odkazovat k němu – a to jako ti, kteří sami přijímají vzácný dar svobody.
Rovina je místo bez bariér, dobře přístupné i těm, kteří už toho mnoho nenachodí a nikam se nevyškrábou, prostor otevřený pro všechny. Snad si tu máme vzpomenout na Izajášovu vizi srovnání všech nerovností, aby byla připravena cesta pro Pána, cesta k Pánu. Rovina a na ní ohromný zástup lidí kolem Ježíše. Všimněme si soustředných kruhů: apoštolové, veliký zástup učedníků a kolem veliké množství lidí, kteří přišli ze všech stran, z Judska i z pohanských území. Je to obraz církve, která zůstává otevřená, vstřícná a přátelská – nikdo tady nikoho neokřikuje a neodhání, asi ani příliš nezkoumá něčí pravověrnost. Podstatné je, že ti všichni přišli za Ježíšem a touží se dostat k němu; ani tak ne proto, aby ho viděli, ale hlavně aby slyšeli a byli uzdraveni a zbaveni svých posedlostí. A uprostřed zástupu je skutečně Ten, který má moc všechny uzdravit a zachránit! Amen.
Modlitba
Je to zvláštní pocit, Pane, patřit mezi vyvolené. Pořád nám jaksi nedochází, že jsme opravdu Tví a nikdo a nic jiného nad námi tím pádem nemá svrchovanou moc – protože ta patří pouze Tobě. Děkujeme, že na nás pamatuješ, i když je naše paměť děravá. Děkujeme, že nemusíme žít jen ze svých vlastních zdrojů, které se tak snadno vyčerpají, že smíme u Tebe v každém čase hledat pomoc, útěchu, naději. Tvé vyvolení je i posláním. Prosíme Tě, odpusť, že se nám tahle skutečnost ztrácí. Odpusť, že se před potřebnými bližními někdy zkoušíme schovat, místo toho abychom jim vyšli vstříc. Prosíme, přijď k nám v síle svého Ducha. Probuď nás a povzbuď k životu v lásce. Ty, který znáš naši únavu a nejistý krok, provázej nás, posiluj v dobrém a chraň od zlého.
Bože věrný a plný slitování, pamatuj na ty, kteří jsou jako první ohroženi výkyvy ekonomiky, na ty, kteří migrují za obživou a nadějí na aspoň minimální zlepšení své situace. Pamatuj na staré lidi v domovech a léčebnách, na pacienty v nemocnicích, na ty, kteří přežívají jen díky podpoře přístrojů, na umírající a jejich rodiny, na všechny zarmoucené. Pamatuj na ty, kteří jsou i v těchto hodinách ve službě, pečují, léčí, pomáhají, chrání. Pane, smiluj se! Pamatuj na vládu naší země, na parlament, senát, na pana prezidenta, na ty, jejichž rozhodnutí v příštích dnech nějak ovlivní i naše životy. Pamatuj na lidi, kteří se snaží poctivě řešit problémy našeho světa a čelit různým rizikům.
Pamatuj na svoji církev, na náš sbor a všechna společenství křesťanů v našem národě, na dílo misie, na práci Diakonie a Charity. Pamatuj na všechny, kteří v těchto dnech procházejí krizí víry a deptá je nejistota a úzkost. Pane, smiluj se! Pamatuj na ty, které jsi nám daroval, na naše rodiny, blízké, přátele.
Přijmi nás, když k Tobě v důvěře Tvých dětí voláme: Otče náš...
Písně: EZ 604, 404, 694, 425 Svítá 90, 119, 387
Požehnání
Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého! Amen.