Kázání 10. května 2020
Čtení: Mi 2,1-2.7 Základ kázání: L 6,20-26
Milé sestry, milí bratři, Ježíšova slova otvírají úplně jinou perspektivu, jiný pohled na svět i na člověka a jeho aktuální situaci. Je to pohled mnohdy provokativní, šokující, však také Ježíšova slova nás nemají nechat v klidu a závětří. Jejich cílem je právě ten náš obvyklý pohled obrátit vzhůru nohama, narušit naše zaběhané zvyky a pořádky. Ovšem to nové a neobyčejné, co zvěstuje Ježíš, nemá pouze samoúčelně šokovat. Se změnou perspektivy přinášejí jeho slova útěchu a naději, ba ještě víc: otvírá se nám v nich cesta k pravému životu!
Tu zvláštní perspektivu, odlišnou od zaběhaných pořádků našeho světa, nabízejí různá podobenství, například o dělnících na vinici, i jednotlivé Ježíšovy výroky. A tady máme před sebou těch výroků hned celou řadu: blahoslavenství a hned vedle nich výroky, začínající varovným slůvkem „běda“. Obojí je adresováno v prvé řadě učedníkům, a tedy církvi. Ale na doslech je také ten zástup lidí, kteří přišli za Ježíšem se svými trápeními a bolestmi. Zazní povzbuzení i varování; protože církev potřebuje obojí. Ale povzbuzení zazní jako první: milosrdný, odpouštějící Bůh je na cestě k nám a věřte, že vážně není daleko! Tuhle zprávu Ježíš přináší, tohle měli jako první slyšet celníci a prostitutky, ale i ti, kteří byli přesvědčeni, že před Pánem Bohem určitě obstojí.
Přiblížilo se království Boží – to by měli jako první zaslechnout i naši současníci. A kéž by se jich to Království i dotklo, kéž se s ním mohou setkat – ve společenství bratří a sester, kde má hlavní slovo Kristova láska, kde se daří vzájemnému odpuštění a solidaritě. Právě k tomu směřuje celá Ježíšova řeč na rovině.
Jen proto, že se již opravdu přiblížilo Boží království, mohou chudí, hladoví a plačící slyšet blahoslavenství, něco jako gratulaci, blahopřání. Mohlo by tu dojít k celé řadě nedorozumění. Především: Ježíš neblahoslaví chudobu (podobně jako nezatracuje majetek). Sám během své služby zakusil hladu a odříkání dosytosti. Stačí snad připomenout jeho výrok: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil,“ Ježíš nuzné a ubohé ujišťuje, že chudoba není to jediné a poslední, co zakusí. Ve skutečnosti jsou již nyní dědici něčeho tak dobrého a krásného, že se to slovy nedá vyjádřit. Patří jim Boží království. Ano, to přicházející Boží království je jejich, je tu pro ně! Bůh změní úděl strádajících a přijme je do své radosti. Proto mohou již nyní pozvednout hlavu a pevně se chytit Božího slitování! Každý, komu zbyly prázdné ruce a oči pro pláč, ať se s důvěrou a nadějí obrátí k Bohu, který nezapomene na nikoho, kdo byl mezi lidmi opomenut a odstrčen stranou.
Ježíšova blahoslavenství jsou podivuhodně otevřená. Pod označením „chudý“ si možná nejspíš představíme někoho v ošuntělém oděvu, bezdomovce, tuláka. Jenže nouze může být nejrůznějšího druhu: když chybí peníze, chléb a střecha nad hlavou, je to samozřejmě zlé. Ale když chybí rodina, blízký člověk, kterému bychom se mohli svěřit a který by nás podržel, tak to taky není žádná legrace! Pokud člověk nemá ani špetku zdravého sebevědomí a sebeúcty a schází mu přijetí, uznání, odvaha nějak se poprat se životem – co pak?! Podobně i plakat je možné z různých důvodů, ale (pokud vynecháme pláč předstíraný) za každou slzou je nějaký skutečný smutek, zklamání, bolest. Pro každého, komu něco podstatného schází, tu zní slovo naděje: člověče, Pán Bůh na tebe nezapomněl, naopak, je překvapivě blízko, má o tebe zájem, ba co víc – otvírá ti své Království!
Ježíš tady chudé a nešťastné neodkazuje až na onen svět. Vždyť Boží království v Kristu už vstoupilo do našeho světa! Pravda, je zatím přítomno v skrytosti, ale přece tu chce již nyní působit, osvobozovat, uzdravovat – lidské životy i ty výše zmíněné, různě pokřivené a nespravedlivé společenské pořádky. Pravda, ne cestou krvavých revolucí, vzpour a převratů; proto některým připadá příliš slabé a nemohoucí. Ale Pán Bůh na to jde jinak, protože je jiný! Proměňuje svým slovem, evangeliem lidská srdce, vytrhuje z kleští sobectví a lhostejnosti a osvobozuje k lásce. To je také jediná skutečně účinná cesta k osvobození člověka.
Proto tady Ježíš pouze neblahopřeje překvapivým dědicům Království, ale zároveň důrazně apeluje na ty, kteří jsou protikladem chudých a plačících. Proč běda? Co je tu špatně? Majetek není špatný sám o sobě; může však svého vlastníka svést k pocitu, že si stačí sám a nikoho a nic už nepotřebuje – ani Boha ani svoje bližní. Doslova tu Ježíš říká: „Ale běda vám bohatým, protože přijímáte svou útěchu.“ Hlavní problém netkví v tom, že se jim daří dobře, ale že jim to takhle stačí a myslí si, že už nic víc nepotřebují. Oni utěšují sami sebe, veškeré povzbuzení a naději a oporu vidí ve svém majetku. Od Pána Boha nic nečekají a vůbec s ním nepočítají. Mají mentalitu chlapíka z podobenství o boháči a stodolách (které, ne náhodou, zaznamenal jako jediný také Lukáš). Své potřebné bližní přehlížejí. Připomeňme zde podobenství o boháči a Lazarovi (L 16,19-31), které blahoslavenství a běda rozvádí do podoby příběhu.
Ježíš v tom navazuje na poselství starozákonních proroků. Micheáš a mnozí další se snažili varovat a vyburcovat ke změně přístupu ty, kteří vsadili na své bohatství a připadali si zajištění a neprůstřelní. Jejich chudí a bezbranní bližní se jim stávali jen prostředkem, jak ještě víc rozmnožit vlastní jmění. Podobně tomu bude i s těmi „sytými“, kteří hladovému nevěří, a „vysmátými“, kteří nevidí důvod plakat spolu s plačícími. Ježíš nevynáší slova definitivního soudu, ale důrazně napomíná a vede ke změně smýšlení. Snaží se ty úspěšné jaksi postrčit a nakopnout, aby jim došlo, v čem spočívá jejich vlastní bída před Bohem.
Poslední blahoslavenství a běda jsem si nechal na závěr, protože tvoří jakési vyvrcholení řady výroků. „Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět...“ To není snadné slyšet a přijmout! Jsem rád s lidmi zadobře. Nevyhledávám spory a konflikty se pokouším hasit vždy v zárodku (ne že by se mi to vždycky podařilo). Stává se, že někdo někoho „nemusí“, nevyhledává jeho společnost. Ale nenávist, která druhého zostudí, potupí a vyloučí jako ničemu, to je něco jiného. A Ježíš ten paradox ještě zesílí, když dodá: „V ten den se veselte a skákejte radostí!“ Ježíšův učedník či učednice mohou být třeba stokrát zavrženi lidmi a vyhnáni ze „slušné“ společnosti, ale to vůbec nic nemění na tom, že jsou přijati Bohem; a to je přece důvod k radosti! Různé problémy, úšklebky a odsudky, které křesťan pro svou víru zakouší, nejsou důkazem Boží nemilosti, ale spíš znamením, že se vydal správnou cestou. Není prostě nic divného na tom, pokud pro víru v Krista u někoho narazíme, nemusíme se toho děsit, naopak je dobré s něčím takovým počítat.
Divné by naopak bylo, pokud by nás všichni lidé chválili a lichotili nám. Sám za sebe musím přiznat, že jako kazatel toužím po nějaké té pochvale a uznání a naopak někdy nelibě nesu i dobře míněnou a oprávněnou kritiku. Ježíš nás tady ale upozorňuje, že příliš mnoho chvály od lidí může být ve skutečnosti příznakem toho, že jsme ježíšovskou cestu opustili. Neznamená to, že by nám nikdo nemohl projevit uznání, že bychom u všech měli být za podivíny. Ale následování zavrženého a zabitého Beránka lze asi jen obtížně spojit s postavením všemi obdivované a velebené celebrity.
Ježíšovo slovo směřuje ke každému z nás se svým zaslíbením i napomenutím, s nevyslovenou otázkou: jak jsi na tom ty, človíčku? Jak se cítíš, kde vidíš své místo? To Ježíšovo slovo nesoudí, nikam nás netlačí, ale naléhavě volá a zve. Ujišťuje, že Bůh je blízko – a kdo svůj hlad a touhu, svou nedostatečnost i své bohatství svěří jemu, nezůstane oslyšen. Amen.
Modlitba
Milosrdný Bože, náš nebeský Otče, Tvé Království je blízko, a tedy Ty jsi blízko se svým slitováním. Děkujeme, že své Království v Kristu otvíráš všem a v prvé řadě právě těm slabším, které by druzí chtěli odstrčit. Dnes je Den matek, a tak Ti chceme poděkovat také za své maminky i tatínky, za blízké, kteří tu jsou spolu s námi, i za ty, kteří už odešli do Tvého odpočinutí.
Do našich životních cest mocně promlouvá Tvá láska, ale jsou také poznamenány naším hříchem, naší vzpurností a neochotou naslouchat a rozumět. Proto Tě prosíme: promluv k nám i v tento den a pomoz nám přijmout nejen útěchu a zaslíbení, ale i napomenutí a varování. Ať každému z nás zazní právě to, co potřebuje slyšet. Ať dovedeme i v tento nesnadný čas sdílet naději, kterou v Tobě máme, přinášet povzbuzení, šířit pokoj.
Voláme k Tobě za chudé našeho světa, za děti i dospělé, kterým nezbývá než prohledávat hromady odpadků, živořící v plechových boudách a stanech na okrajích velkoměst nebo v uprchlických táborech, za všechny, kteří prakticky nemají šanci najít nějakou práci, slušné místo pro život a nový začátek. Voláme k Tobě za nemocné a postižené, za umírající a jejich rodiny, za všechny sevřené žalem a úzkostí. Voláme k Tobě také za bohaté a úspěšné, za vlivné a mocné, za ty, kteří dovedou užívat života, aby se nespoléhali na to, co pomíjí, a dokázali se svěřenými dary moudře naložit. Voláme k Tobě za náš sbor a za všechny sourozence v Kristu. Prosíme, probouzej naše svědomí a rozhojni lásku, abychom byli Tvými věrnými svědky tam, kde nás chceš mít. Svěřujeme Ti své rodiny a blízké, své starosti i naděje.
Přijmi nás, když k Tobě v důvěře Tvých dětí voláme: Otče náš...
Písně: EZ 178, 65 (1-3), 627, 406 Svítá 172, 242, 31, 228, 447
Požehnání
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu! Amen.