Kázání 25. října 2020

Čtení: Ex 8,12-15 Základ kázání: L 11,14-23

Milé sestry, milí bratři, tahle a následující část 11. kapitoly Lukášova evangelia se nečte úplně snadno, vypadá až strašidelně, protože je plná nečistých duchů a démonů, dokonce je v ní zmíněn i jejich kníže Belzebul. Mluví se tu o zlu, které útočí na člověka, svazuje ho, rozbíjí společenství, prostě dělá ze života peklo. Hlavním poselstvím oddílu je však radostná zvěst: náš svět není vydán napospas těmhle nečistým silám, je tu někdo Silnější, kdo zlo dokáže přemoci a zotročeného člověka vysvobodit!
Ježíš učinil další ze svých mocných činů, vyhnal démona z němého člověka. A němý promluvil, mohl zase komunikovat. Byl opět schopen chválit Pána Boha a svěřovat mu své radosti i trápení, mohl někomu blízkému povědět, že ho má rád a záleží mu na něm. A zástupy žasly. Ale ne všichni děkovali Bohu za to, že nám přišel na pomoc. Hned se objevily řeči:
„Vida, ten chudák zase mluví! Nazaretský ho uzdravil. Ale kdo ví, jak to všechno je? Vždyť ten Ježíš provádí věci, nad nimiž zůstává rozum stát! Kde vzal takovou moc? Hlásí se sice k Bohu a mluví o něm, jako by ho důvěrně znal. Jenže my jsme přece taky praví Izraelité, správní věřící, na naší zbožnosti těžko najít nějaký škraloupek – ale že bychom dovedli vyhnat zlého ducha, to ne! Odkud to tedy ten Ježíš asi má? Že on je s těmi nečistými silami ve spojení, a proto mu jdou tak na ruku!? No jo, nebude to jinak, než že vyhání démony ve jménu Belzebula, knížete démonů!“
Ne že by podobným nařčením musel čelit pouze Ježíš. Když se podaří něco mimořádného, co nikdo nečekal, něco dobrého, co přesahuje běžnou lidskou zkušenost, nejednou se objeví i někdo připravený chrstnout hned na tu krásu kyblíček špíny, aby tolik nezářila, zasít aspoň semínka pochybností, znevážit a umazat: „No však kdo ví, jak to všechno je? Kdybyste věděli...“
Pochybovačů však v tom zástupu kolem Ježíše bylo ještě víc. Další by od něho rádi nějaké znamení z nebe, viditelný a nezpochybnitelný důkaz, že je skutečně Mesiáš. Napadne nás: ale vždyť právě jedno takové znamení učinil, copak u toho nebyli? Neviděli a neslyšeli? Když ono jim to asi přišlo takové moc obyčejné. O kousek dál jsme se ostatně dočetli, že mezi Židy působili další exorcisté, kteří zřejmě rovněž ve jménu Božím úspěšně vyháněli zlé duchy. Takže vlastně žádný velký div, chtělo by to něco onačejšího a přesvědčivějšího!
S tím máme až dodnes tu potíž, že znamení, která poskytuje Bůh lidem, jsou skutečně většinou taková obyčejná a nenápadná. Pozitivní, uzdravující změny v životech těch, kteří uvěřili v Ježíše? Ale to se přece stává, řekne někdo, ti lidé šli prostě do sebe a napravili se. To je celé, co by s tím měl mít společného nějaký Bůh? Charitativní a diakonická služba trpícím a různě potřebným lidem? Co je na tom zázračného, poví zas jiný, copak si lidi nemají pomáhat? A aby se ta souvislost s křesťanstvím raději nestavěla moc na oči, stane se třeba ze Střediska křesťanské pomoci prostě SKP. A stále méně lidí bude vědět, co to SKP vlastně původně znamenalo...
My bychom třeba i rádi někdy svým spoluobčanům předložili přesvědčivější důkazy než prosté svědectví evangelia a své osobní životní zkušenosti s Bohem a jeho milostí. Ale Ježíš tehdy pro ty reptaly a pochybovače taky nepřipravil nebeský ohňostroj, nezastavil chod slunce nebo něco podobného, jak si asi přáli. Pověděl jim podobenství, které jim mělo ukázat, jak absurdní jsou jejich obvinění.
Pokud je království vnitřně rozdělené, rozhodně to neprospěje jeho další prosperitě. „Padající domy“ symbolizují přímo občanskou válku. Jestliže taková „občanská válka“ zuří v království toho zlého, přiblížil se už konec jeho říše. Pokud by Ježíš zápasil se zlem ve jménu knížete démonů, znamenalo by to, že se satan pustil do boje sám se sebou – a taková představa je přece naprosto nesmyslná!
Skutečnost, že zlí duchové musejí opouštět své dosavadní panství, značí, že mezi nás přišel ten Silnější, který si dovede poradit se všemi silami nepřítele, se vším, co se bouří proti Bohu a ubližuje lidem. Ježíš přišel právě proto, aby ďáblu odňal to, co držel ve své moci. Slovo, které se tu překládá jako „kořist“ (v. 22) původně znamenalo zbroj odňatou zabitému nepříteli. Ten výraz tedy naznačuje Ježíšovo konečné a naprosté vítězství, triumf jeho sebeobětovné lásky!
Podezírat a obviňovat Ježíše, Božího Syna, vytrvale zápasícího se zlem, ze spojení se satanem, je nejenom absurdní, je to převracení pravdy v její pravý opak, je to jako tvrdit, že bílá je ve skutečnosti černá. Takovým překrucováním pravdy se člověk dostává do velmi nebezpečné pozice.
Proto zde následuje varování: „Kdo není se mnou, je proti mně; a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ Mě z toho skoro automaticky zamrazí, protože ono „kdo není s námi, je proti nám“ si rádi přivlastňují vyznavači různých totalitních ideologií a příslušníci sekt. A kdykoliv a kdekoliv se církev sama začala měnit v totalitní instituci, na ty, co „byli proti“, také došlo!
Ale tohle Ježíšovo slovo pochopitelně není ani v nejmenším pobídkou k útisku a zastrašování jinak věřících a smýšlejících. Mohlo by se zdát, že míří na ateisty, na ty, kdo stojí vně církve a víra jim nic neříká. Ale ono je určeno v prvé řadě církvi. Je to varování dobrého Pastýře, který má stálou starost o své stádo. Řecké slovo, které je tu přeloženo „rozptyluje“, najdeme také v 10. kapitole Janova evangelia (J 10,12), kde se mluví o vlku, který ovce trhá a „rozhání“. Myslím, že i v našem dnešním oddílu z Lukáše je použito s ohledem na společenství Kristova lidu, které trhá a rozhání ten, kdo zaměňuje pravdu za lež a znejišťuje a ohrožuje tak víru sester a bratří.
Jestliže Ježíš vyhání zlé duchy prstem Božím, pak už nás ale zastihlo Boží království! Příznačné je, že jen „prstem“; Pán Bůh nepotřebuje ani „celou ruku“, aby se s jakýmkoliv zlem vypořádal, pouhý jeho prst stačí na vysvobození! Prst Boží je odkazem na knihu Exodus. Když Hospodin vysvobozoval svůj lid z otroctví a na Egypt dolehly pohromy, faraónovým kouzelníkům docvaklo, že se tu děje něco neobyčejného, na co žádný jejich um nestačí, rozpoznali dílo Boží. Když Hospodin začal vysvobozovat prostřednictvím svého Syna, mnozí nepochopili nebo odmítli uznat, že v Ježíši Kristu jedná sám Bůh. Zůstali hluší a slepí.
Ale ani jejich tehdejší odpor a popírání, ani nezájem skeptiků, kteří dnes nad evangeliem jen mávají rukou, nic nemění na tom, že Boží království je blízko, blizoučko! Sestry a bratři, kéž nás v tento čas neklidu a obav posiluje jistota, že jsme bezpečně skryti v lásce toho Silnějšího, z jehož ruky nás nemůže nikdo a nic vytrhnout! Amen.

Připojuji dnes modlitbu, kterou připravila Ekumenická rada církví pro tuto neděli a svátek 28. října. Přímý přenos Modlitby za domov bude vysílat Česká televize 28. října od 15:00.

Modlitba
Všemohoucí Bože, doznáváme, že jsme si nevážili Tvé laskavosti a péče, že jsme sami sebe pyšně stavěli na odiv světu, že jsme nedokázali druhého mít za přednějšího sebe sama, a že jsme se tak uvrhli do temnoty bloudění a nejistoty. Prosíme Tě, vyváděj nás z temnoty a ukazuj nám cestu, vždyť Ty jsi Světlem světa, jen u Tebe a v Tobě nacházíme svůj pravý domov a ochranu. Vlij do našich srdcí lásku a naději, daruj nám pokoj v této nelehké době, posiluj nás v těžkých chvílích našeho života a osvoboď nás od strachu.
Posiluj ty, kdo pro pomoc bližním nasazují své zdraví a životy, buď útěchou všem, kteří trpí a všem nám dej ducha zodpovědnosti a solidarity. Žijeme v jednom společném domově, který stvořily Tvé ruce a který jsi nám dal do správy. Děkujeme Ti, že zde přebýváš s námi. Chceme sloužit jedni druhým dobrou službou lásky. V tom nás posiluj a utvrzuj, skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Přijmi nás, když se k Tobě obracíme slovy, která nás naučil Ježíš: Otče náš...

Písně: EZ 193 (1-5), 438, 324, 667 Svítá 374, 89

Požehnání
Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a všude. Pán se všemi vámi! Amen.