Kázání 13. prosince 2020

Čtení: Mt 11,2-19 Základ kázání: Mt 11,4-6

Milé sestry, milí bratři, už od času Ježíšovy pozemské služby existuje s Mesiášem z Nazareta ta potíž, že se nedá zařadit do našich škatulek, prostě se tam nevejde, je vždycky jaksi jiný, než jak bychom si představovali a očekávali. Míváme rádi všechno pěkně srovnané a přehledně uspořádané; jenže Ježíše se do těch našich schémat a kategorií nedaří nacpat. Hezky to ilustruje právě Jan Křtitel, ten, který měl k Ježíšovi nejblíž a připravoval mu cestu, byl jeho poslem. Staří vykladači přitom většinou u Jana nepředpokládali ani stín pochybnosti; to prý pouze Janovi učedníci váhali a byli zmatení a museli se svými otázkami běžet za Ježíšem.
Jenže z evangelia je zřejmé, že Jan Křtitel zapochyboval. Možná mohou být dějiny výkladu téhle perikopy i příkladem, jak máme my, co se zabýváme Biblí, pořád tendenci si výklad uzpůsobovat svým představám a záměrům. Jan dle mého musel zapochybovat, když se ocitl ve vězení a Mesiáš, který přece přišel proto, aby vyváděl vězně ze žaláře, s tím nic neudělal. „No to je hezké, že se Ježíš pořád zabývá těmi nešťastníky,“ říkal si možná smutně Jan, „ale co já? Mně teď přece také není dvakrát do skoku!“ A tak poslal po svých učednících Ježíšovi dotaz: „Jsi opravdu ten, který má přijít, nebo máme čekat někoho jiného?“ Možná se chtěl Jan tímhle vzkazem Ježíšovi i připomenout a zasondovat, co se to vlastně děje, na čem vázne záchrana z Herodova kriminálu.
A následovala zvláštní nepřímá odpověď, v níž byl Jan odkázán na Ježíšova slova a činy. Proč mu Ježíš prostě nevzkázal: „Jane, neboj se, jasně že jsem Mesiáš, nepochybuj, ale věř?“ Nazaretský odkázal Jana na své mocné činy, na jasná znamená mesiášského věku. Všimněme si, že celou řadu korunuje zvěstování evangelia chudým. To je totiž ten největší div: radostná zpráva pro ty, kteří tady na zemi mnoho radosti a pohody neužijí. A náhle je tu i pro ně zvěst, která nejenom že jim daruje naději, ale dokáže i proměnit jejich život! Dobrá zpráva, že živý Bůh je na jejich straně, ačkoliv si mysleli pravý opak, ačkoliv s něčím takovým vůbec nepočítali!
Ale proč Ježíš prostě, jasně a jednoduše neřekl, že je Mesiáš, ten toužebně vyhlížený Spasitel? Libuje si snad Pán Bůh v jinotajích a hádankách? Chce nás držet pořád trochu v napětí? Kdyby ale Ježíš prohlásil, že je Mesiáš, nadělalo by to víc škody než užitku. Zástupy kolem by ho provolaly králem. A pak by ti lidé pravděpodobně vyrazili do boje. Za Ježíše, svého Krále. Protože Ježíšovu poslání nerozuměli.
Potíž spočívá v tom, že naše cesty, záměry a cíle se liší od cest, jimiž chodí Bůh. Tohle tady dokládá „největší z těch, co se narodili z ženy“! Mesiáš sice přišel, ale nenastalo to, co si s jeho příchodem Židé spojovali. Proto byl i Jan zmaten. A podobně býváme někdy zmateni i my, když nenastane to, co bychom rádi, když Pán Bůh odpoví na naše prosby jinak, než jsme čekali, a my se musíme vyrovnávat s nějakou novou situací. Není to tak? Proto potřebujeme, podobně jako Jan, aby Pán Bůh opravoval i naše představy o tom, jak by měla vypadat jeho vůle a jakými způsoby by se měla prosazovat. Potřebujeme jeho slovo a moudrost Ducha svatého. Co je podstatné a čemu se můžeme u Jana učit: odpověď na svoje pochybnosti a zklamání hledal u Ježíše! Jemu je nutné svěřit i všechno to, co nás trápí a vysiluje a nevíme si s tím rady.
Blaze každému, kdo se neuráží nad tichým a pokorným Mesiášem, jenž se zabývá i chudáky, kterým lidé nezřídka upírají jakoukoliv hodnotu a důstojnost. Blaze každému, kdo právě ve slovech a skutcích Ježíše z Nazareta rozpozná blízkého, milujícího a zachraňujícího Boha, kdo přijme, že právě takhle se k nám přibližuje Boží království!
Podobně nepřímo jako mluvil Ježíš sám o sobě, začal také svou řeč o Janu Křtiteli. Snad se teď, když byl vsazen do vězení, lidé od Jana odvraceli; nebylo a není bezpečné hlásit se k těm, kteří upadli v nemilost. Série otázek povzbuzuje k zamyšlení: Proč jste vlastně vyrazili za Janem na poušť? Hledali jste snad někoho, kdo klidně přizpůsobí své kázání dobovým požadavkům a náladám, kdo se komíhá a ohýbá jak rákos ve větru? Chtěli jste, aby vás Jan pochválil a jen vám potvrdil vaše názory a postoje? To určitě ne; Jan se nikomu nepřizpůsoboval a dovedl říct pravdu třeba i dost syrově a ostře! Nebo jste snad vyrazili na módní přehlídku? Tak to už byste byli úplně vedle! Jan Křtitel si na drahé a luxusní společenské oděvy moc nepotrpěl. Pokud jste hledali luxus a trochu snobárny, museli byste vyrazit úplně jinam – třeba na dvůr krále Heroda. Ale pokud jste toužili vidět a slyšet proroka, který vám bude zvěstovat čerstvé Boží slovo, pak jste se trefili. A spatřili jste dokonce víc než proroka!
A zde zazní ocenění Janovy jedinečnosti, které je však vzápětí relativizováno. Nejdříve k Janově zvláštní pozici: ta nespočívá hlavně v jeho naprosto výjimečných osobních vlastnostech, v jeho statečnosti a nesmlouvavé věrnosti Boží pravdě, ale právě v jeho poslání být Mesiášovým heroldem, připravovat cestu Vysvoboditeli, který přichází. Když Ježíš spojil Janovo jméno s prorokem Elijášem, opět tím zdůraznil jeho jedinečné poslání. A jen tak bokem upozornil na spojitost Heroda a jeho manželky s králem Achabem a krutou modlářkou Jezábel.
Ale jak pak rozumět tomu, že i ten nejmenší v království nebeském je větší než Jan? Jde o nesouměřitelnost nového a starého. To, co přináší Ježíš Kristus, převyšuje všechno, co bylo před ním. Vzpomeňme na Ježíšův výrok „poslední budou první a první poslední.“ Boží království mění zaběhnuté pořádky a hodnotové systémy našeho světa. V jeho optice i ctění velikáni světových dějin ustupují do pozadí a musí udělat místo maličkým, přehlíženým, ba neviditelným; nejmenším bratřím a sestrám Ježíšovým.
Nesnadný je výrok o království nebeském, které „trpí násilí a násilníci po něm sahají.“ Může to být narážka na Herodovu krutost a Janovu mučednickou smrt. Nebo přitom mohl Ježíš myslet na zelóty, horlivce, kteří vedli ozbrojený odboj proti Římu a jeho přisluhovačům, snažili se násilím urychlit příchod vytouženého nového věku. Přiznám se, že mně se nad těmi slovy vybavují horlivci, kteří se snaží ze všech sil vybudovat něco podobného nebeskému království tady na zemi; i když o Pánu Bohu moc nemluví. Jsou svým vizím pozemského království spravedlnosti, kde bude dost všeho pro všechny a poslední budou první, natolik oddáni, že už neřeší takové maličkosti, jako například kde na to všechno vzít peníze (a přitom nekrást...). To neříkám proto, že bychom snad neměli usilovat o spravedlivé uspořádání společenských vztahů. Ale zároveň je nutné pamatovat, že přicházející Království nevymyslí a nevybojují lidé, to nastolí sám Bůh.
Závěr Ježíšovy řeči tvoří malé podobenství o dětech, které jsou v jednom kuse zklamané, protože někdo odmítl přistoupit na jejich hru a nevyhověl jejich požadavkům. Jan Křtitel byl trochu moc přísný a zásadně netancoval podle cizí muziky. Prostě nerudný fanatik. A Nazaretský je zas moc benevolentní, sedne si za stůl a kamarádíčkuje se s kdekým. Moc velký liberál a určitě taky opilec. Na toho tak dát, to bychom dopadli!
Když člověk prostě nechce slyšet Boží slovo, vždycky si najde nějaké „ale“, nějakou výmluvu a kličku. Ale Boží moudrost, ta moudrost, kterou ztělesňuje Ježíš, se nemusí ospravedlňovat. Mluví za ni její činy. A blahoslavený každý, kdo ji přijme a otevře se jí. Amen.

Modlitba
Děkujeme za Tvůj advent, náš Pane, za výhled k Tvému Království. Děkujeme, že nám tyhle šeré a studené dny prozařují paprsky Tebou darované naděje. Děkujeme za jiskřičky radosti a plamínky lásky, které zahřívají duši a otvírají srdce. Těšíme se na Vánoce a na všechno, co přinášejí – ale zároveň vnímáme i stíny, jimiž potemňuje svět kolem nás, a někdy se jen těžko bráníme obavám a úzkosti. Jen když Ty k nám, Pane, promluvíš, zakusíme úlevu a potěšení. Jen když nám daruješ svého Ducha, nabudeme nových sil. Prosíme, očisti nás svým slovem od všeho nedobrého, co se tak snadno usídlí v mysli a na srdci. Posviť nám na to, co si omlouváme nebo se to snažíme vytěsnit, místo toho, abychom to změnili. Proměň nás a uzdrav, abychom v síle Tvého evangelia dovedli podepřít znavené, těšit smutné, doprovázet osamělé.

Věrný Bože, přijmi nás, když k Tobě v důvěře Tvých dětí voláme: Otče náš…

Písně: EZ 262, 274, 261, 276

Požehnání
Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého! Amen.