Kázání 1. ledna 2021

Milé sestry, milí bratři, Ježíšovo narození a vše podstatné kolem něho se odehrálo plně v Boží režii. Když Pán Bůh započal své vrcholné dílo záchrany a vysvobození, neponechal naprosto nic na lidské libovůli a liknavosti. Ježíš nebyl počat z rozhodnutí svých pozemských rodičů, ti mu dokonce ani nemohli vybrat jméno; dostal je od anděla dávno předtím, než se narodil. Počátek Ježíšova života napovídá, že se v něm i nadále bude naplňovat výhradně Boží vůle, Boží spásný plán. Předznamenává Ježíšovu bezvýhradnou poslušnost a věrnost nebeskému Otci a jeho záměrům. Už počátek Ježíšova života dává vědět, že se v něm, navzdory všem překážkám a útokům zla, naplní Boží spásná vůle.
Od začátku tak evangelium (a s ním nakonec i celá Bible) zároveň rázně zpochybňuje veškeré lidské samospasitelné tendence a pokusy. Ano, jsme zajisté stvoření tak, že umíme a můžeme ohromnou spoustu skvělých věcí. Ale jedno nemůžeme zcela určitě: spasit, zachránit sami sebe. Od okamžiku, kdy člověk dopřál sluchu svůdci, uvěřil jeho našeptávání a vzbouřil se proti svému Stvořiteli, má jedinou šanci a naději – že to sám Stvořitel a Pán dá zase do pořádku, že odpustí, přijme, napraví porušený vztah, otevře dveře, které si člověk svým hříchem zabouchl, aniž by měl v kapse potřebný klíč. Jediná naděje člověka zůstává v Bohu, který nás miluje a stvořil nás pro společenství lásky. A Stvořitel a Pán se slitoval, to je poselství Vánoc!
Boží dílo spásy se dalo do pohybu – a je na každém člověku, jak se k němu postaví. Josef a Maria k němu přitakali, ačkoliv jim z toho musela jít hlava kolem. Jejich souhlas a poslušnost Boží vůle není automatická samozřejmost; jen si vzpomeňme, jak se k věci postavil třeba král Herodes! Jedni Božímu dílu přitakávají a podřizují se Božím záměrům, další o tom právě narozeném Spasiteli vydávají svědectví ostatním: nejdříve pastýři, a za chvíli se na scéně objeví Simeon a prorokyně Anna. Tohle je poslání Božího lidu, církve: vděčně přijímat Boží dílo spásy a děkovat za ně, hledat Boží vůli a svědčit o tom, co pro nás všechny Bůh učinil a připravil v Ježíši Kristu.
Josef a Maria se věrně řídili Božími příkazy, proto dali svého syna také ve stanovený čas obřezat. A u příležitosti obřízky dostal syn Josefa a Marie jméno, které mu ovšem nevybrali rodiče. Jméno Ježíš mu dal sám Bůh. A protože Nový rok je svátkem jména Ježíš, máme dnes příležitost opět se zamyslet nad jeho významem. Jméno Ježíš je vyznání: Hospodin je spása, Hospodin vysvobozuje. Nebylo mezi Židy nijak neobvyklé. Jeho hebrejskou podobu najdeme ve Starém zákoně, zní Jozue.
Tohle jméno nesl tedy nástupce Mojžíše, který dovedl Izraelce do země zaslíbené. Pod Jozuovým vedením Izraelci darovanou zemi obsadili a nalezli v ní svobodu a odpočinutí. V povolací řeči Hospodina k Jozuovi, kterou jsme četli, stojí za povšimnutí velký důraz na poslušnost Božího zákona, na věrnost Božímu slovu. Ani veškeré schopnosti válečníka a vůdce, ani veliká odvaha by Jozuovi nestačila, pokud by se nedržel Hospodina a jeho slova, pokud by Hospodin nebyl s ním!
Jméno Ježíš tak nesvědčí pouze o tom, co bude, ale také o tom, co už bylo, o všem podivuhodném a dobrém, co Hospodin pro svůj lid již učinil. Připomíná veliké skutky Boží, tu zvláštní, jedinečnou cestu, na níž se Izrael mohl vždy znovu přesvědčovat o Boží věrnosti slabým, selhávajícím a nevěrným a zakoušet doteky Boží lásky, které dávají vyčerpaným a zoufalým novou naději. Svědčí o Bohu, který se slitovává ne jednou nebo dvakrát, ale zas a znovu! Jméno Ježíš svědčí o Bohu, který pro nás vždycky zamýšlel dobro, svobodu, spásu, a nikdy se svých záměrů nevzdal – a taky nevzdá – navzdory všemu, co se proti jeho záměrům bouří a snaží se je zmařit, navzdory všem lidským přešlapům a pádům a karambolům.
Právě jméno Ježíš jako by bylo tím nejstručnějším možným shrnutím a vyjádřením celé biblické zvěsti: Hospodin je spása! Je mi hrozně líto, když čítám a slýchám drtivé kritiky Starého zákona, v němž dnes mnozí vidí pouze knihu plnou násilí a krutostí a nenechají v něm kámen na kameni. Je zásadním nepochopením a omylem, když se největší důraz klade na zprávy o válkách a násilí, na ty bolestné a nesnadno uchopitelné věci, které v Bibli jistě taky najdeme – a je nutné o nich mluvit a vykládat je, ne je vypouštět nebo škrtat. Ale nejvlastnější poselství celé Bible, nejenom Nového zákona, vyjadřuje právě jméno Ježíš: Hospodin je spása!
Ovšem jméno Ježíš Boží spásu pouze nedosvědčuje a nezvěstuje; vírou v Ježíšovo jméno je možné se této spásy chopit a vstoupit do prostoru milosti! Apoštol Petr ve Skutcích říká: „V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“ Ve jménu Ježíš se skrývá moc k uzdravení, svobodě a spáse! Proto není možné službu církve redukovat pouze na diakonickou a charitativní práci; posláním církve je také to jméno, v němž je spása, vyznávat, chválit a zvěstovat!
Když to vezmeme z druhé strany, jméno Ježíš zároveň připomíná, že člověk potřebuje vysvobození. Nevím, jak velká část našich současníků by na tohle tvrzení zareagovala údivem: o jakém vysvobození že to vlastně mluvím, oni přece jsou svobodní a žádné další „osvobozování“ nepotřebují. Dnešní doba klade značný důraz na svobodu lidské individuality ve všech rozměrech a dimenzích její existence. Člověka nesmí v jeho rozletu pokud možno nic brzdit; už vůbec ne nějaké náboženství! Církev je dnes bohužel nejednou vnímána ne jako prostor, v němž se člověk může cítit opravdu svobodný a přijatý, ale spíš jako žalářní kobka, do níž se původně svobodný jedinec uzavírá a zbavuje životních radostí. A nutno podotknout, že církve nesou svůj díl viny na utváření tohohle zkresleného pohledu.
Co s tím? Žádná pohodlná a rychlá zkratka neexistuje. Ale zdá se mi, když naslouchám lidem, dívám se kolem sebe a čtu různá vyjádření a rozhovory, že se nemálo našich současníků možná tak úplně svobodně necítí. A možná hledají místo, kde by zakusili skutečné, nepředstírané přijetí a mohli by sdílet nejen to dobré a veselé, ale i to těžké a bolestné, s čím nemají za kým jít. Nemálo lidí možná hledá prostor, v němž by mohli složit, co je tíží, a slyšet, ale snad i prožít, že skutečně existuje odpuštění a smíření, a že je tu i pro ně!
Řešení není na nás – má ho v rukou náš Bůh, který je spása, který v Kristu vysvobozuje. Na nás je, abychom Pánu Bohu důvěřovali a zůstali otevření jeho slovu, abychom se znali k tomu svatému jménu Ježíš, je chválili a slovem i skutkem zvěstovali. Amen.