Kázání 21. března 2021

Milé sestry, milí bratři, po zvěsti o přicházejícím dnu Hospodinově, dnu tmy a mrákoty, a o strašlivém nepříteli, jehož řady ani nelze spočítat, po naléhavých výzvách k pokání, k pláči a kvílení a roztržení srdce prorok přejde naprosto bez přípravy – k zaslíbení! Není to nějak moc rychlé? Neměl by prorok přece jen počkat, až se nevěrný, ve víře nestálý a rozpolcený lid napraví, až se skutečně shromáždí k postu a modlitbám, od nejstarších až po ty nejmladší? Neměl by vyčkat, až všichni poctivě vyznají své viny – až do poslední drobné lži a závistivého pohledu? Co když nepůjdou dostatečně do sebe a udělají všechno zas jen napůl? Nebo jinak: co když se sice upřímně a celým srdcem obrátí, ale za čas se zas všechno vrátí do starých kolejí?
Tohle prorok neřeší. A se zaslíbením nečeká. A my bychom se možná měli ptát jinak: Kdo nebo co vlastně způsobí ten veliký obrat? Přičiní se o něj lidé zásadní změnou svého postoje a dokonalou čistotou svých úmyslů? Budou tak pevní a stálí ve víře, že Hospodinu nezbude nic jiného, než kapitulovat před jejich zbožností a dát jim vyznamenání? Přivodí to veliké vysvobození člověk, věřící, zbožný, horlivě o dobro usilující člověk?
Jistě je třeba upřímného vyznání vin a obrácení k Bohu. Samozřejmě záleží na tom, co děláme a co neuděláme. Ale tu velikou, zásadní změnu, to nové vysvobození připraví a taky dokoná Hospodin! Záchrana je možná jen proto, že se Hospodin opět slituje nad svým lidem, protože je milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný. Prorok tady nemluví o nějakém náhlém Božím rozmaru, o něčem, co Pána Boha právě teď napadlo a On si řekl, že to tedy s těmi svými znovu zkusí; tak jako míváme někdy my různé okamžité nápady a něco z toho zrealizujeme, něco necháme na jindy a už se k tomu nikdy nevrátíme. Prorok zvěstuje odvěkou spásnou Boží vůli. Božím záměrem přece vždycky bylo dobro člověka i celého stvoření a trvalé, ničím nenarušované společenství lásky.
Bůh stvořil člověka svým obrazem, učinil ho svým protějškem a partnerem, obdaroval ho velikou důstojností. A i když do věci zhoubně zasáhl hřích, na původním určení člověka se nic nezměnilo. Izrael jako vyvolený lid měl ostatním národům svědčit o Hospodinově jedinečnosti a dobrotě a tím je zvát k Bohu živému a skutečnému, k svobodě od pověr, lží a blábolů. To je i poslání církve. Protože Hospodin je Pán nad celým světem a má dojít cti a chvály mezi všemi národy!
Protože takové jsou odvěké Boží úmysly, proto i cílem všech Božích soudů nad Izraelem i nad církví není zničení, ale náprava a obrácení lidských srdcí k Bohu. Což není snadný ani bezbolestný proces, jak je z Jóelova svědectví zřejmé. Nyní prorok ve svém kázání dospěl právě tam, kam Boží soudy směřují: k obnově a uzdravení nejen člověka, ale celé země! Jako byla hříchem lidu zasažena zvířata i úroda, takže dokonce sama polní role truchlila (!), tak bude podivuhodným Božím slitováním zachráněna i příroda.
Hned první slovo našeho oddílu ohlašuje, že se Hospodin do věci vloží s maximální rozhodností. Hebrejský termín se dá přeložit „horlivě“, ale také „žárlivě“, tedy jako manžel, který svou vyvolenou v žádném případě nehodlá přenechat někomu jinému. Pozoruhodné přitom je, že se nejdříve ujme své země!
Dostal jsem nedávno z řad mládeže otázku, která byla vedena upřímným zájmem o přírodu, zkoumala, jaký má Pán Bůh vlastně k přírodě vztah. Myslím, že prorocké kázání k tomu promlouvá jasné slovo! Úplně první věta zaslíbení se týká země a jen o kousek dál je dokonce řečeno zemi, že se nemá bát; a hned potom jsou stejně oslovena i polní zvířata! Kraličtí překládají: „Nebojtež se, zvířátka polí mých, neboť se zotaví pastviska na poušti...“ Skoro se mi zdá, jako by tu prorok naznačoval, že ta vyprahlá, zpustlá, truchlící zem a pohublá, žíznivá zvířátka potřebují první pomoc a povzbuzení ještě víc než lidé, kteří to všechno zavinili!
Ovšem radovat se může a má i Boží lid. Protože ty trable, které si způsobil, díky Bohu nejsou tím posledním, co zažije. Zase bude co jíst a pít. A na Sijónu se nebudou shromažďovat jen k postu, nářku a vzpomínkám na staré dobré časy, které jsou nenávratně pryč, ale k radostným chválám a plesání. Vyvolený lid může s úlevou vydechnout, protože temný, nelítostný nepřítel, který ho děsil, bude poražen, jeho sevřené řady rozprášeny do všech stran, jeho síla navždy zlomena. Zbude po něm jen trocha smradu a přičmoudliny. Nepřítel skončí neslavně právě proto, že se chtěl udělat slavným a velikým, větším než byl a mohl být. Dopadne tak, jak skončí každá zpupná, bezbožná pýcha a velikášství. V absolutním protikladu a kontrastu k němu tu stojí sám Hospodin, Bůh, který se vyvýší svým dílem milosrdenství, záchranou vyčerpaných a ohrožených.
Po velikém strachu úleva, po chvílích zármutku a pláče potěšení. Boží lid se opět může radovat z Hospodina, svého Boha. To je trošku něco jiného, než se radovat jen z toho jídla a pití nebo z vlastních úspěchů. Všechna vděčnost má směřovat k tomu, který to všechno krásné a prospěšné dává. Radost z Hospodina, radost v Pánu vydrží, i když se třeba někdy nezadaří a svět nebude tak přátelský, jak bychom si přáli. Radost v Bohu Spasiteli přežije i nezdary a těžkosti, i ta naše selhání a pády, protože jejím zdrojem je Bůh sám, jeho slovo, které vrací sílu, jeho věrnost a láska, která se nemění.
Křesťanské vykladače, ale třeba také židovskou komunitu esejců, žijící za časů Ježíšových v Kumránu, zaujal onen tajemný „učitel spravedlnosti“, o němž je tu zmínka. Drobná potíž spočívá v tom, že dotyčné hebrejské slovo může taky znamenat „spršku“, „déšť“. V kontextu kapitoly by i případný „deštík spravedlnosti“, který Hospodin sešle svému lidu, dával docela smysl. Hospodin však daroval svému lidu Učitele spravedlnosti; a ještě mnohem víc než učitele a vychovatele. Poslal někoho, s kým odvěký Boží spásný plán neoddělitelně souvisí. Prorocké zaslíbení by se dalo číst tak, že Hospodin dá prostě všechno do pořádku, takže to bude zase jako dřív. Vzpomíná se přece na „starý zlatý časy“, kdy jsme měli více sil, času i vlasů a méně starostí, kdy byl vzduch voňavější a tráva zelenější a lidi tolik nepospíchali...
Ale Pán Bůh nenabízí pouze jakousi restauraci starých zlatých časů, On přece všechno činí nové! Ježíš, který vlastní krví porazil temného nepřítele Boha i lidí, nabízí vstup do nového věku nejen Izraeli, ale i každému z nás. A nejenom že nabízí – On už pro nás všechno připravil!
Svěřujeme Ti, Pane, svá srdce, a prosíme, očisti je od všeho, co se Ti příčí, a naplň je svým pokojem a radostí. Amen.