Historie sboru

Vítejte!

Obec Bukovka leží na hlavním silničním tahu I/36 z Pardubic směrem na Chlumec nad Cidlinou, potažmo Prahu. A evangelický kostel najdete jako její nejvýraznější dominantu hned u této silnice. Rádi vás uvítáme mezi sebou, ať už při pravidelných nedělních bohoslužbách, nebo při ostatních akcích, které ve sboru pořádáme.

Českobratrská církev evangelická (ČCE) je společenstvím křesťanů, tedy těch, kdo věří v Boha, kterého poznáváme v příbězích lidu Izraele a v příběhu Ježíše z Nazareta. Věříme, že tomuto společenství vládne vzkříšený Kristus. On je svým slovem a mocí Božího Ducha utváří, orientuje a nese.

Větev evangelických církví, mezi něž se ČCE počítá, vzešla z reformace, obnovného církevního hnutí v 16. století. Reformace zdůraznila, že život jednotlivých křesťanů i církevního společenství je důsledkem Božího oslovení, které je osvobodivým a povzbudivým ujištěním o Boží lásce – evangeliem.

ČCE vznikla v roce 1918 spojením Evangelické církve Augsburského vyznání a Evangelické církve Helvetského vyznání. Tyto dvě církve působily na českém, moravském a slezském území od vydání tzv. Tolerančního patentu v r. 1781

Slovem „Českobratrská“ ve svém názvu odkazuje ke svým kořenům v české reformaci – k úsilí o obnovu církve v českých zemích, které evropské reformaci předcházelo, zvláště pak k Jednotě českých bratří. Více o ČCE si můžete přečíst zde.

Sbor v ČCE v Bukovce je součástí Chrudimského seniorátu a geograficky zahrnuje obce Lázně Bohdaneč, Voleč, Dobřenice, Rohovládova Bělá, Živanice, Přelovice. Sbor má "papírově" asi dvě stě členů, nedělních bohoslužeb se účastní průměrně třicet bratrů a sester.

Vznik sboru

V roce 1781 vydal císař Josef II. Toleranční patent. Ten ještě neznamenal úplnou svobodu českých evangelíků, ale jen to, že budou trpěni. Stejných práv s katolíky dosáhli až v roce 1861.

Toleranční sbor v Bukovce byl založen v roce 1783. Přihlásilo se do něj 130 rodin ze 23 vesnic. Místní rolník Jan Salavec daroval církvi pozemek na stavbu modlitebny. Dřevěná modlitebna byla postavena r. 1784, nesměla mít věž a musela mít vchod odvrácený od veřejného prostranství. Ze zbytků dřeva byla r. 1785 postavena fara.

Kvůli nedostatku protestantských kazatelů v Čechách, bylo několik prvních farářů povoláno z tehdejších Uher. Prvním z nich byl Jan Kazay. Poprvé vykonal bohoslužby 3. srpna 1783 ve stodole Jana Salavce. Tam se konaly bohoslužby až do postavení modlitebny. Po 6 letech Jan Kazay pro velkou chudobu opuští Bukovku. Dalším kazatelem byl Michal Vincenc, ale také ten brzy odešel a na jeho místo nastoupil František Paal. Ten v Bukovce působil až do r. 1800. V tomto roce se sbor v Bukovce spojil se sborem v Krakovanech. Společným farářem obou sborů byl Martin Körer. Dalším kazatelem obou sborů byl Jan Pail (1802 - 1805), který byl však pro svůj alkoholismus a zanedbávání povinností odvolán a na jeho místo byl jmenován Štěpán Gaal (1805 - 1820). Ten docházel i ve svém věku 67 let každou druhou neděli pěšky z Krakovan do Bukovky, ač cesta trvala 4 hodiny. V r. 1823 se sbor v Bukovce osamostatnil a jeho kazatelem se stal Josef Bory (1824 - 1851). Za jeho působení se začalo se stavbou nové fary. Kvůli finančním potížím se stavba protáhla na několik let a faru ještě před dokončením obývala početná Boryho rodina. Josef Bory byl posledním maďarským kazatelem v Bukovce.

Budování současného kostela

Po jeho smrti nastupuje jako nový farář sboru Jan Skalák (1851-1856). Začíná s přípravou stavby nového kostela, ale z finančních důvodů se od ní nakonec upustilo.

Nynější kostel byl zbudován za působení Josefa Dobiáše, faráře a historika, který setrval v Bukovce 50 let (1858 - 1908) i když mu byla nabízena výhodnější místa. Na stavbu nového kostela sháněl prostředky po celé církvi. Největší pomoc se mu podařilo získat od svobodného města Basileje. Dalším kazatelem se stal Bedřich Gerža (1910 - 1921). Po jeho odchodu byl sbor 6 let bez faráře, ale působila zde velmi aktivní a početná skupina mládeže, která vybudovala současnou modlitebnu - Husovu síň.

V r. 1926 přišel do sboru farář Jan Vejnar, který však musil pro nemoc opustit sbor už v r. 1931. Roku 1934 se ujal duchovní služby farář Zdeněk Kubíček, který se hodně věnoval práci s mládeží. Po jeho odchodu do Litomyšle nastupuje do sboru farář František Hrouda (1944-1976), jehož zásluhou byla postavena nová fara.

Koncem roku 1980 nastoupil do Bukovky vikář Pavel Keřkovský. Věnoval se zejména práci s dětmi a mládeží. Za jeho působení byly navázány přátelské kontakty s reformovaným sborem Licht-der-Welt v nizozemském Rijsvijku, které jsou udržovány dodnes. V roce 1988 odchází do sboru v Horních Vilémovicích.

Život sboru na přelomu tisíciletí

První kazatelkou byla v Bukovce roku 1989 zvolena, tehdy ještě diakonka, Dagmar Ondříčková. Působila zde do roku 1993 a poté byla zvolena farářkou sboru ČCE v Berouně.

V letech 1994 - 2004 působil v Bukovce ThDr. Jiří Doležal. V roce 1995 se podařilo s finanční pomocí města Basileje (zprostředkované J. M. Lochmanem), obecního úřadu v Bukovce a z darů členů sboru provést opravu fasády a v následujícím roce pak i interiéru kostela.

Od 1.1.2005 byl sbor bez stálého kazatele a administrován z Přelouče farářkou Hanou Schusterovou.

Od 1. září 2006 se stal kazatelem luthersky orientovaný Martin Grombiřík z Brna. Působil zde do 31. srpna 2010, poté přešel zpět do Brna, kde přijal místo faráře pro mládež v Evangelické církvi augsburského vyznání.

Od 1.9.2010 byl sbor bez stálého kazatele a administrován z Přelouče farářkou Hanou Schusterovou.

Od 1.10.2011 nastoupil jako kazatel sboru Dalibor Antalík. Po skončení funkčního období se rozhodl odejít do sboru U Salvátora v Praze 1.

Od 1.11.2016 je farářem sboru František Plecháček, který předtím působil v sousedních Pardubicích.