Kázání 13. února 2022

J 6,16-21 Čtení: Ž 77,14-21

Milé sestry, milí bratři, Ježíš se od učedníků oddělil už v závěru předchozího příběhu o zázračném nasycení zástupu. Když Ježíš rozpoznal, že ho jeho příznivci, kterým připravil nečekanou večeři, chtějí polapit a provolat králem, vrátil se zpátky na horu, kde byl předtím se svým učedníky. Ale učedníci asi ještě zůstali se zástupem. A když nastal večer, dali se opačným směrem, sešli k moři, vstoupili na loď a plavili se na druhý břeh do Kafarnaum. Evangelista nám neprozradí důvod jejich plavby. Zazmatkovali a jeli hledat Ježíše na druhý břeh? Ježíš se do městečka Kafarnaum rád vracel, právě ono asi bylo v Galileji takovou jeho základnou. Snad se chtěli učedníci prostě jen vrátit domů. V každém případě se octli sami na rozbouřeném moři.
Stojí za to všimnout si některých podrobností. V Janově vyprávění se začne poměrně důkladně stmívat. Evangelista nás informuje, že nastal večer, a potom k tomu pro jistotu ještě dodá, že nastala tma. Některé novozákonní rukopisy na tomhle místě dokonce mají, že učedníky „pohltila tma“!
Určitě už jste někdy museli vyrazit někam večer na kole. A sotva jste vyjeli, zatáhlo se a začalo mrholit a studený vítr vám hnal kapky přímo do obličeje. A pak, aby toho nebylo málo, začalo stoupání. Opírat se do vesel na lodi uprostřed rozbouřeného moře, v černé tmě a s vědomím té hlubiny pode mnou...! Zpívali jsme dnes Krásná je modrá obloha, ale pro učedníky nastal čas, kdy z té krásné modré oblohy neviděli ani kousíček. Přišla jedna z těch chvil, kdy se člověku zasteskne po modré obloze a moc a moc touží po aspoň maličkém paprsku světla a trošce úlevy a odpočinku. Stejně jako moře představuje v evangeliu nebezpečný a člověku nepříliš přátelský živel, tak i noc symbolizuje čas, kdy temné síly vystrkují drápy a snaží se zmařit dobré Boží dílo a pohltit Boží věrné.
Doslova tu čteme: „Nastala tma a Ježíš k nim ještě nepřišel.“ Vypadá to jako vypravěčská neobratnost, jako by Jan předem vyzrazoval pointu; Ježíš tu sice právě teď není, ale nemusíte se o učedníky bát, on přijde! Ale Jan nám vyřizuje dobrou zprávu – pro situace, kdy se třeba i kolem nás setmí a nebudeme se moci hnout z místa, pro chvíle, kdy se ocitneme v ohrožení a dolehnou na nás obavy, jestli jsme na to své trápení a únavu nezůstali sami, jestli o nás Pán Bůh ví. Ve chvíli, kdy se takto budete ptát, vězte, že Ježíš už je na cestě k vám! Jen se nedivte a neděste, pokud přijde odjinud a jinak, než jste čekali, a vůbec leccos bude možná jinak, než jste si představovali.
Sestry a bratři, věřím, že různé bouřky a nečasy, zkoušky, které nás někdy rozmrzí a někdy i vyděsí a vyzkoušejí naši trpělivost, nepřicházejí jenom proto, aby zprubovaly naši víru, ověřily, jak na tom vlastně jsme. Právě v těch zkouškách můžeme spatřit Ježíše, jak jsme ho dosud neviděli, poznat svého Boha, jak jsme ho dosud neznali. Právě v těch stínech a poryvech větru, kdy ubývají síly a člověku dojde, jak chabé jsou všechny prostředky, kterými se pokusil pojistit, můžeme lépe poznat Ježíše. Poznat ho ne pouze jako vysmátého fešáka z barevných obrázků nebo jako předmět vybroušených teologických úvah, ale jako svého Spasitele, jako Boha, který nám spěchá na pomoc!
Myslím, že právě tohle se přihodilo učedníkům. Snažili se dostat na druhou stranu moře. Ale šlo to asi hodně ztuha a pomalu. A pak v té slotě spatřili Ježíše, jak se prochází po moři a blíží se k nim. A ulekli se. Proč?
Jan nezmiňuje, že by učedníci považovali Ježíše za přízrak nebo halucinaci, jaké mohou mít lidé na hraně totálního vyčerpání. Ne, učedníci Ježíše poznali. Ale náhle ho viděli jinak než kdykoli předtím. Jejich Pán se k nim blížil v situaci, kdy se k nim přece nikdo přiblížit nemohl, překonával vzdálenost, kterou přece nikdo nemohl překonat! Ale byl tady a blížil se k nim. A učedníků se zmocnil strach. Protože lidé si po hřebenech mořských vln většinou nešpacírují. Jediný, kdo se takhle suverénně prochází i po moři, je Hospodin, Bůh Izraele! Hospodina se i ty hluboké vody bojí a svíjejí se před ním v křeči! Učedníci náhle spatřili Ježíše Nazaretského v jiném světle, v tom správném světle. A zmocnila se jich bázeň, jaká dolehne na lidi, do jejichž života vstoupil Bůh.
Uvědomili si, že je od jejich Pána nemůže oddělit ani moře, bouře a tma, ani jakákoliv vzdálenost, pro lidi nepřekročitelná. Od Ježíše a jeho lásky a věrnosti, nás nemůže natrvalo odloučit ani nejtlustší zeď nebo nejhlubší propast, ani stáří, nemoc, slabost, ani smrt. Jeho slovo je právě to, co potřebujeme i do těch nejsložitějších a nejtěžších situací.
„Já jsem to, nebojte se!“ To může být docela prosté, lidsky naprosto pochopitelné ujištění: „Jsem to opravdu já, váš Mistr a Pán, nemějte strach.“ Ale zároveň i tady máme vzpomenout na to, že takhle se ve Starém zákoně představuje svému lidu Hospodin: „Já jsem ten, který je a bude s vámi. Jsem tu pro vás, i když jste to nečekali a nepočítali s mou blízkostí. A budu věrně stát při vás i vše bouřích a nepohodách, které jsou ještě před vámi. Neopustím vás, i když už třeba ani nebudete vědět, čí jste a co se s vámi děje!“ V Ježíši z Nazareta se nám dává poznat sám Hospodin a ujišťuje nás svou zachraňující, spásnou blízkostí.
Ježíšovo slovo k učedníkům je vrcholem celého příběhu. Pak už události naberou nečekaně rychlý spád. Nenásleduje žádné tišení větru a moře, žádné další příkazy. Učedníci chtěli vzít Ježíše na loď, ale zřejmě to ani nestihli, protože se ihned ocitli u břehu, k němuž pluli. Co má tohle být? Svrchovaný Pán nad větrem i mořem přece nemá zapotřebí dohadovat se s nějakými bouřícími živly. Pouhá Ježíšova přítomnost stačila, aby učedníci dosáhli cíle. Možná i ten vítr foukal dál, možná bylo ještě i nějaký čas pošmourno a nevlídno. Však se nám taky nepodaří vždycky všechny problémy a starosti vyřešit hned, okamžitě potlačit každou bolest, každý strach. Někdy to trvá nepříjemně dlouho. Ale když s námi bude náš Pán, máme naději, že se i v těch nečasech a obtížných situacích přece jen posuneme o kousek dál. Ježíšova blízkost nám dokonce dává naději, že dorazíme v pořádku do cíle!
Pane, děkujeme, že Tvá cesta míří k nám, i když právě bloudíme nebo se nemůžeme hnout z místa. Prosíme, přemáhej náš strach a obnovuj naši naději svým dobrým slovem. Amen.