Kázání 10. července 2022

Čtení: Př 1,20-33 Základ kázání: Př 1,20-23

Milé sestry, milí bratři, po nabádavé řeči otce k synu dostává nyní slovo sama Moudrost. Její volání není o nic míň naléhavé než byla slova starostlivého tatínka, který se snažil správně nasměrovat svého potomka. A není divu, protože Moudrost, která tady promlouvá, není jen tak ledajaká moudrost, je to něco mnohem většího, než čeho se kdy dopátrali lidé. Je to moudrost Boží, vlastně tu promlouvá sám Hospodin! Moudrost volá skutečně pronikavě, z plna hrdla, její hlas je plný naléhavosti, snaží se upoutat pozornost. Proto také volá na ulici, na náměstích, u vchodu do městských bran. Bere si slovo před hlučícím davem. Moudrost s velkým M se hlásí ke slovu tam, kde se pohybují lidé, hodně lidí.
Uvažoval jsem, kam by Moudrost zamířila dnes. Kde by se pokusila zaujmout? Na ulici? Věnuje dnes ještě dav pozornost pouličním řečníkům? Asi jen pokud mají dostatečně silnou zesilovací aparaturu. Snad by se někdo občas zastavil a zaposlouchal. Možná by někdo milé Moudrosti hodil i nějaký ten peníz do klobouku... Asi by si Moudrost spíš snažila pronajmout nějaký vysílací čas v rozhlase nebo v televizi. A určitě by si založila vlastní webové stránky a účet na Facebooku (pro starší uživatele) a na TikToku, aby neztrácela kontakt s mládeží.
Co to znamená? Živý Bůh nezůstává skryt někde v ústraní, chce, aby se jeho Moudrost dostala k lidem! Hodlá ji šířit naprosto veřejně. A protože se tak rozhodl, je jeho Moudrost dostupná, lze se k ní dostat. Jak to líčí náš biblický oddíl, zdá se, že se Moudrost přímo nabízí, touží zaujmout a oslovit. Je blízko, na dosah, nemíní se schovat jen do studoven a kabinetů. To naléhavé, zneklidňující volání značí Boží veliký zájem o člověka. Pán Bůh o nás stojí, záleží mu na nás. A nezajímá se pouze o ty, kteří mají všechno v životě řádně srovnané a v pořádku. Nehledá pouze slušňáky, lidi přemýšlivé a otevřené, ale i ty další – za okamžik si o nich povíme víc.
Zároveň je zřejmé, že to mezi námi Moudrost vůbec nemá jednoduché. Protože promlouvá do „hlučícího davu“, do změti různých hlasů a volání, nabídek a výzev a reklam. Ten obraz evokuje představu přeplněného mediálního prostoru, smrště informací, důležitých, ale často taky naprosto plytkých a zbytečných. Záplava, která se na člověka hrne ze všech stran. Jako by milá Moudrost stála na rušném trhu, kde se každý snaží prodat to své zboží, kvalitu, ale i vyložený šunt, pravdu, ale i nestydatou, sprostou lež.
Moudrost to však nevzdává, protože dobře ví, co nabízí a proč to nabízí. Na rozdíl od těch, kteří nevšímavě procházejí kolem a ženou se za svým, ví, že na jejím poselství záleží, chápe, že je to otázka života a smrti. Už jsme slyšeli minulou neděli něco o tom, co hrozí nejenom mládenci či dívce, ale každému, kdo opovrhne Božím slovem a podlehne svůdnému našeptávání zla.
Protože jde o moudrost Boží, nemáme ji automaticky sami v sobě. Ani ji neodpozorujeme třeba z přírody nebo z dějinných událostí. Různé zkušenosti a znalosti lze nabýt ve „škole života“, člověk se může naučit, jak co funguje, ale to pořád ještě není Moudrost, která vede ke svobodě a naději. Takové moudrosti učí Boží slovo. K jejímu hledání potřebujeme Bibli. Jejím počátkem je úcta a respekt vůči Bohu.
Je to trochu neobvyklé: nepadne tu ani slovo o chrámu, žádný kostel nebo modlitebna, ale ulice a náměstí. Moudrost Boží a dobrá zpráva, v níž se tahle Moudrost zjevuje ve své plnosti, evangelium, míří k lidem, chce zaujmout a oslovit. Je dobře, že se i naše církev učí, sice velmi nesměle a pomalu, ale myslím, že se přece učí k evangeliu zvát. Zkoušejme zvát a zároveň pamatujme, že je třeba s ním jít ven. Nemyslím hned na pouliční evangelizaci, ale dá-li Pán, třeba ještě něco zkusíme.
Už jsme si pověděli, kde Moudrost pozvedá svůj hlas. Teď se podívejme, koho volá. A to je možná největší překvapení. Oslovuje „prostoduché“ (nebo „prostomyslné“), „posměvače“ („drzé chvastouny“) a „hlupáky“. To je partička! Ti „prostoduší“ by nás mohli trochu zmást; připomínají poněkud „chudé v duchu“, které Ježíš ve svém kázání blahoslaví. Prostoduší, o nichž je tady řeč, však mají mnohem blíž k hlupákům, kteří nenávidí poznání a nedají se poučit, nebezpečně se podobají bezbožníkům.
Ale, jak rozumím Ježíšovu slovu, v Božích očích jsou to nemocní, kteří potřebují lékaře. Mohli bychom se zkusit trochu pohoršit, že se Moudrost obrací k takovým nepoučitelným existencím. Ale raději se radujme a buďme vděčni, že máme Boha, který nepovažuje za ztracený čas volat k sobě i hluché, zkouší ukázat něco slepým a obměkčit srdce zatvrzelých. Ve skutečnosti tady zní evangelium, dobrá zpráva pro všechny: spása spočívá v Bohu, který se nad svým lidem nikdy nevzdal naděje, neopustil ty, kteří ho v jednom kuse opouštěli. Naše spása je v Bohu, který to nevzdává ani se svou církví, neposlušnou, svéhlavou, nechápavou církví!
Skutečnost, že se tu Moudrost obrací k partě lhostejných zatvrzelců, ani v nejmenším neznamená, že by se Hospodin nestaral o ty, kteří ho hledají a snaží se mu naslouchat. Ale jeho milosrdenství je větší a srdce širší, než dokážeme domyslet. Jeho láska shovívá a dál hledá. Pánu Bohu záleží i na těch, kteří se k němu otáčejí zády. Ví, že tou svou hloupostí ubližují sami sobě i dalším kolem sebe.
„Až dokdy...?!“ První slovo, které tu Moudrosti vyjde z úst, je tahle otázka: „Až dokdy? Jak dlouho ještě?“ Kolikrát už asi podobná otázka proletěla hlavou křesťanům, kteří čekali na vysvobození z neúnosné situace nebo se už prostě nebyli schopni dívat na to, co se kolem nich děje? Kolikrát něco podobného prolétlo hlavou nám, když jsme sledovali nové zprávy a nemohli uvěřit, že je někdo schopen bezostyšně lhát přímo do očí a do objektivů kamer, že se někdo odváží rozpoutat takovou hrůzu, vysmívá se veškerým pravidlům a nebere ohled na nic a na nikoho...?
„Až dokdy?“ Tahle otázka spolu s následujícím varováním upozorňuje, že lhůta k pokání, i když z Boží milosti stále trvá, není časově neomezená. Čas darovaný k obrácení a proměně srdce jednou uplyne, stejně jako doba, v níž ještě mocnosti zla mohou vyvíjet svou zhoubnou aktivitu. Stejně jako předtím, ani tady se nemluví o Božích trestech. Protože drzé svévolníky přivede k pádu jejich vlastní nepoučitelnost a nenávist k pravdě.
Ale ten, kdo se obrátí a poslechne, smí očekávat čerstvý vánek Božího Ducha, může se těšit, že najde to, co ho posílí a zbaví strachu. Protože sám Bůh se rozhodl, že nechá hojně prýštit svého Ducha a neznalé seznámí se svým slovem! Kdo zaslechne volání Moudrosti, zahlédne směr a cestu do bezpečí i v té změti hlasů a protichůdných názorů a zpráv. Kdo uvěří Boží moudrosti zjevené v ukřižovaném Spasiteli a spolehne se na to, co pro nás udělal Ježíš, nalezne cestu k pokoji a naději.
Milostivý Bože, děkujeme, že ses rozhodl sdílet svou moudrost, že v Kristu dáváš, co vede k životu. Prosíme, naplň nás svým Duchem, abychom nepřeslechli žádné z Tvých dobrých slov a nepřehlédli žádný z Tvých darů. Amen.