Kázání 28. srpna 2022

Milé sestry, milí bratři, máme před sebou dvě série výroků, které spolu vzájemně úzce souvisí. Nejdříve je uvedeno jednání, kterého se máme vyvarovat, pak důsledky odmítnutí či přijetí Boží vůle. Posluchač, čtenář si má ujasnit ten veliký rozdíl mezi cestou spravedlivých, moudrých a slepou uličkou, v níž bloudí bezbožníci. Jestli člověk dá na moudrost od Hospodina, to se nutně projeví v jeho vztazích.
Na prvním místě jsou jmenováni ti, kteří potřebují pomoc, lidé odkázaní na milosrdenství druhých. Napomenutí tohohle oddílu jsou přitom nesena zdravým realismem. „Neodpírej dobrodiní...je-li v tvé moci je prokázat.“ Pán Bůh od nás nechce zázraky – ty jsou v jeho kompetenci. Máme pro lidi v nouzi udělat to, co je v našem dosahu, ne to, co je nad naše síly a možnosti. Lze tu zaslechnout Ježíšovo: Miluj svého bližního jako sám sebe. Ale to, co můžeme, bychom také udělat měli. Dary, které do Pána Boha přijímáme, nemáme pouze pro sebe, jsou určeny i ke sdílení. Jako negativní příklad je uveden hamoun, lakomec, který se svou neochotu něco dát snaží zamaskovat, a tak svého bližního odkáže na zítřek. „Jé je, to je škoda, právě teď u sebe nic nemám. Ale víš co? Stav se zítra, určitě se něco najde!“ A druhý den bude chudák marně bušit na zamčené dveře.
Takhle tedy ne! Pokud máš příležitost a možnost prokázat druhým dobro, učiň to hned. A netýká se to jen pokrmu a nápoje pro hladové a žíznivé. Věcí, které mohou velmi pomoci, dokonce zachránit život, je mnohem víc. V pátek navečer jsme se loučili s Boichukovými, kteří na naší faře skoro půl roku pobyli. Paní Luba s dětmi a dalšími uprchlíky vyrážela zpět domů na Ukrajinu, v autobuse narvaném zavazadly až po střechu. Když na ně vzpomenu, říkám si, jestli v tomhle případě mezi ty nezbytné věci nepatří vedle ubytování a jídla i ty zbraně, které napadená Ukrajina nutně potřebuje, aby se mohla bránit... Trochu překračuji intenci textu, protože na zbraně se tu původně určitě nemyslelo. Ale říkám to právě s vědomím, že třeba papež František a někteří další vysoce postavení mají na věc jiný názor.
Co můžeš pro druhého udělat dnes, neodkládej na zítřek. Netýká se to jen materiálních darů. Někdy člověk od druhých akutně potřebuje především chvilku času a pozornosti, trochu soucitu, přijetí a kousek porozumění. Někdy člověk nejvíc ze všeho potřebuje někoho, kdo by mu jen tiše naslouchal. Křesťan třeba i někoho, kdo by se s ním nebo za něho pomodlil. A taky se to nedá jen tak odložit na zítřek.
Ať jde o nejbližší rodinu, nebo o lidi, kteří se na mě obracejí jako na faráře, léty si stále silněji uvědomuji, jak někdy záleží na správném okamžiku a jak je ten okamžik důležitý a jedinečný; nedá se jen tak odložit na jindy. Jako všelijaké hmotné věci, tak i náš čas je vzácným Božím darem, který jsme povoláni sdílet. Ale ovšem i tady platí: „co je v tvé moci.“ Nějaký čas potřebujeme i sami pro sebe – věnovat se občas sám sobě a svým potřebám, na tom není nic sobeckého nebo bezbožného.
„Nechystej zlo na svého bližního, který s tebou v důvěře bydlí.“ Nemluví se tu o nějakém chvilkovém selhání, o něčem, co by člověk provedl v náhlém zkratu, bez přemýšlení. Jde o pečlivě připravovaný podraz, jako si zemědělec chystá půdu, aby mohl zasít. Neznamená to, že by se ochrana týkala jen nejbližších lidí, a ne už těch vzdálenějších, že by se snad na cizince podrazy dělat mohly! Třeba jim účtovat jiné ceny a prodávat jim nejdražší buřty s cibulí na světě.
Ale v prvé řadě jde o ochranu nejbližších vztahů, manželství, rodiny, přátelství. Kdo nám důvěřuje a spoléhá se na nás, je vůči nám v jistém smyslu bezbranný, vydává se nám tak trochu do rukou. Zradit takovou důvěru může pro podvedeného znamenat nejen materiální újmu a jiné vážné problémy, ale taky hluboké šrámy na duši, které se strašně špatně hojí.
Takový podraz, ránu nožem do zad zakusil i Ježíš. Nepřátelům ho nevydal někdo zvenčí, velekněží si nemuseli najímat soukromého detektiva, který by vypátral místo jeho pobytu. Ježíše zradil jeden z Dvanácti učedníků, ten, který s Ježíšem namáčel chleba v jedné míse, měl s ním to nejužší obecenství!
Další téma představují „spory.“ Opět ten střízlivý realismus: My bychom si asi přáli, aby ve společenství Božího lidu raději žádné spory vůbec nebyly. Ano, kéž by nebyly! Ale to je ideální stav, se kterým se tu příliš nepočítá. Jak se ukazuje, i v Kristově lidu, v církvi spory byly, jsou a zřejmě zatím i budou. Proto také biblický mudrc neříká: „Hleďte, abyste nikdy s nikým neměli žádný spor! Za každou cenu se vyvarujte jakéhokoliv konfliktu!“ Co přesně říká? „Neměj spory bez důvodu.“ Tedy: nevyhledávej je, nevyvolávej je úmyslně. Nehledej potěšení v tom, když se můžeš s někým rozhádat a udělat pořádné dusno! Neznamená to, že bys ses měl každému sporu vždycky vyhnout. Pokud jde o důležité, zásadní záležitosti, někdy prostě nejde uhnout. Ale vždy uvažuj, jestli za to dotyčná věc opravdu stojí. Hlavně nepropadni nenávisti, která přeje druhým jen to nejhorší!
A nezáviď násilníkovi, nevol si žádnou z jeho cest. Motiv, na který jsme už narazili, když otec napomínal svého syna, nebezpečná přitažlivost „gangu úspěšných.“ Když ono se těm neřádům tak daří, aspoň to tak vypadá! Proto se některé jejich cesty, metody a fígle mohou stát pokušením a svodem i pro věřící – a to nejenom pro mládež. Biblický mudrc varuje: „Ano, daří se jim, lumpům, a vypadá to, že na ně nikdo nemůže. Jenže může! Hospodinu vůbec není jedno, co provádějí, jejich skutky se mu hnusí. Vězte, že násilníci, pokrytci a křiváci propadají jeho soudu. Na všem, co neoprávněně urvali, co vydřeli z potu a krve druhých, leží prokletí. Zatím se ještě vysmívají, spřádají ohavné intriky a jdou klidně přes mrtvoly. Ale přitom jim hrozí, že jediným dědictvím, které obdrží, bude hanba.
Poslední dvojici protikladných pojmů v našem oddílu tvoří „čest“ a „hanba“. Čest je jednou z věcí, kterou si nelze koupit za žádné peníze. Snad se dá za prachy pořídit sláva, popularita, velký kus moci – ale čest těžko. S dostatečnými prostředky lze v lidech probouzet různé emoce, třeba strach nebo radost, když jim nějaké peníze rozdáte. Ale jak získat vážnost a úctu, opravdovou čest?
Čest je zaslíbena těm, kteří dají na moudrost od Hospodina. Je zaslíbena spolu s milostí a požehnáním. A ani to ještě není vše: S těmi, kteří se spolehnou na Hospodina a dají se vést jeho slovem, vstoupí Bůh do důvěrného obecenství, dá jim poznat něco z tajemství své moudrosti. Ve společenství víry nám náš Bůh odhaluje, že jeho láska, zjevená v Ukřižovaném a Vzkříšeném, je skutečně silnější než všechny nástrahy a fígle zla.
Pane, děkujeme, že nám odhaluješ moc milosrdenství. Prosíme, pomáhej nám jít tou úzkou cestou, kterou ukazuje Tvé slovo. Amen.