Kázání 16. října 2022

Čtení: Ž 119,89-97 Základ kázání: L 10,38-42

Milé sestry, milí bratři, tenhle evangelijní příběh trochu zaráží a zneklidňuje. Žena, která se s vervou a velikým nasazením pustí do služby a určitě dělá to nejlepší, co umí, se tu v závěru dočká sice jemného, ale přece napomenutí. Dozví se, že služba, diakonie – protože o ní se tu mluví – není to jediné, na čem záleží, dokonce ani nemusí být tím nejdůležitějším!
Různá Ježíšova podobenství vrcholí znepokojivou, někdy přímo šokující pointou, například podobenství o nepoctivém správci, který s majetkem svého pána naloží dost zvláštním způsobem, a přece je pochválen za to, že jednal prozíravě. Nebo příběh o dělnících na vinici. V něm, podobně jako v našem dnešním vyprávění, také zazní stížnost, když ti, kteří makali celý den, obdrží stejnou mzdu jako dělníci najatí jen na jedinou hodinu.
Boží úmysly a priority se prostě vždycky neshodují s našimi zbožnými představami a záměry, neladí s tím, co my považujeme za nejpodstatnější. Proto cesta s Ježíšem byla, je a jistě také bude stále plná překvapení! Ani ti nejaktivnější a nejhorlivější nemusejí Pánu Bohu správně rozumět, zvlášť pokud si myslí, že už vědí své!
Přihodilo se to během Ježíšovy pouti do Jeruzaléma. Minule jsme četli, jak byl Ježíš v jedné samařské vesnici odmítnut a jak moc to zasáhlo a zranilo jeho učedníky. Tentokrát byl ale zřejmě přijat přímo královsky. Přičinlivá Marta, paní domu, ho pozvala dál a hned se začala starat, jak návštěvu co nejlépe pohostit. Ne tak Marie, její sestra. Ta si našla místečko u Ježíšových nohou, aby mohla pozorně naslouchat. Zaujala pozici učedníka. Už tady na začátku se tak otvírá vážná otázka: Jak vlastně nejlépe uctíme tak vzácného hosta, jako je Ježíš? Co dělat, když do naší domácnosti, do našeho života vejde Ježíš? Je na místě hned začít shánět, co bychom mu mohli dát, co všechno by se pro něj dalo udělat – nebo je přiměřenější zastavit se a ztišit a dát pozor na to, co nám chce povědět?
Marta se hned pustila do práce. Zůstává otázkou, o kolik lidí se vlastně měla postarat. Ježíš putoval s učedníky. Ale jen o něm je výslovně psáno, že vešel do Martina domu. Takže těžko říct. Co však víme jistě je, že hostitelka byla službou přetížena, doslova zcela pohlcena. Bylo toho na ni zkrátka moc. A ta Marie si klidně sedí u Ježíše a nemůže od něj odtrhnout oči, vlastně spíš uši! No to snad nemyslí vážně! A Ježíš to klidně strpí! Postarat se řádně o návštěvu je samozřejmě důležité, dodržet pravidla pohostinnosti je věcí cti. Kdo z nás by se proto divil, že do toho Marta dala všecko? Ale jsou přece taky jiná pravidla, na která se má dbát! A ta Marie se ani nehne, tohle už je vážně příliš!
Když si to představíme – na jedné straně Marta, která pobíhá sem a tam s nádobím a je ve stresu, aby se něco nepřipálilo, a na druhé straně Marie, která zůstává úplně v klidu a neopouští své místečko u Ježíše – musíme snad s vynervovanou Martou soucítit a mít pro ni pochopení. Nemusí jít jen o nenadálou návštěvu, na kterou jsme nebyli připraveni; to přece naštve každého, když nestíhá práci, lítá jako hadr na holi a ten, kdo by mu měl pomoci, dělá, jako by se nechumelilo a ani se nehne! Marta už toho měla tak akorát. Proto přistoupila a oslovila Ježíše: „Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Docela nepříjemná, trapná situace. Co teď bude? Pošle Ježíš konečně Marii k plotně?
Marta si připadala na všecko sama a ucítila se být v právu. Ale co to tu vlastně vzkazuje Marii? Snaží se jí připomenout, kde je její místo. Má kmitat po domě, uklízet a vařit, a ne poslouchat slavného kazatele z Nazareta! Tradiční rozdělení rolí, v němž se dbá na to, co komu přísluší a nepřísluší. Žena na místě, které patřilo pouze mužům? Skandál! Vidíte, a najednou vstoupí do domu Ježíš a zavedené pořádky jsou rázem vzhůru nohama!
„Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnohé...“ Ježíš na zřejmou výčitku zareagoval docela klidně. Vzal Martiny starosti vážně, nijak je nezpochybnil. „Dělat si starosti a trápit se pro mnoho věcí“ - to je přece realita lidské existence, naší existence, tak to prostě chodí! Jen to vůbec nějak všechno skloubit dohromady: práci, rodinu, službu v církvi, pomoc blízkým, všechna ta očekávání, která vycházejí z okolí, ale i z našeho nitra, a my si s nimi musíme nějak poradit, nějak je zvládnout! Ježíš od Marty nežádal skvostný banket, určitě by mu stačilo něco skromnějšího. Marta byla ale natolik zaujata svou vlastní představou o tom, jak by mělo tohle setkání vypadat, až přehlédla, že ji chce někdo obdarovat...
Ježíš dobře zná váhu různých břemen, která na nás doléhají. Proto také nabízí pomoc a vodítko – uštvané Martě i nám. Protože čím víc přibývá úkolů a starostí i různých očekávání, tím důležitější je si v tom všem udělat pořádek, rozpoznat, co je opravdu podstatné a nepočká, na co je nutné se soustředit. Jen jedno je zapotřebí. Marie volila správně. Jedno je třeba upřednostnit – Ježíšovo slovo! Ježíš nám naprosto věrně předává, co přijal od nebeského Otce. Slovo, o jehož zachraňující moci zpíval žalmista, slovo, v němž je nejenom útěcha a síla, ale sám život! Marie zvolila to, o co už ji nikdo nepřipraví, nechala se sytit Slovem, které je nad všechny večeře a bankety, protože sytí k věčnému životu!
Tenhle příběh není namířen proti křesťanské činorodosti a aktivitě. Jde ale o to, že Ježíšovo slovo má stát ne až někde na konci, ale na začátku všech našich plánů a aktivit, našeho usilování. Protože nám ukáže směr; my si často pouze myslíme, že ho bezpečně známe. Dá nám taky sílu a odhodlání se tou cestou za Ježíšem skutečně pustit. Tu sílu a odvahu potřebujeme, vždyť je to cesta kříže!
Sestry a bratři, ať už se před námi ta cesta jakkoli klikatí ( a ona se ještě bude klikatit) a vyrostou na ní různé překážky, zkoušejme se zas a znovu soustředit na to, co nám říká Ježíš. Na slovo milujícího Boha, který se nás ujímá v naší ztracenosti, odpouští nám a přijímá nás za svoje děti. Máme jeho slovo nést a dosvědčovat světu. A když se na ně spolehneme, to slovo ponese nás!
Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že si s námi dáváš tu práci. Prosíme, ukazuj nám, co je podstatné, na co je třeba soustředit pozornost a síly. Amen.