Kázání 29. ledna 2023

Milé sestry, milí bratři, není to radost, najít po dlouhém hledání milou věc, kterou už jsme téměř oželeli, třeba nějakou památku, předmět, na kterém jsme trochu citově závislí? Ještě větší úleva a radost člověka zaplaví, když se podaří najít zatoulané zvířátko. Každou chvíli můžeme na nějakém místě, kde se pohybuje hodně lidí, třeba na zastávce, najít obrázek zvířete, které se ztratilo svým majitelům. Neustále někdo něco nebo někoho hledá. A jistě i každý z nás někdy v životě zakusil radost z objevení ztraceného.
Vlastně i když to je třeba jen malý kousek ze stavebnice lega, který se zakutálel pod postel, dokáže náš Ondra mít z jeho nalezení v tu chvíli větší radost než z celé plné krabice. Funguje to tak, že míváme větší potěšení z něčeho, co jsme ztratili a zase našli, než z úplně stejné věci, kterou jsme ale nikdy nepostrádali.
Hledá i Pán Bůh. Usilovně a nepřetržitě. Vynalézavě a s nadějí. Hledá zbloudilého a ztraceného člověka. Ježíš vyprávěl podobenství farizeům a zákoníkům právě proto, aby jim připomněl ten krásný pocit úlevy a uspokojení, když člověk najde, co postrádal. Nejsou to jen příběhy o tom, čím se zabývá Bůh, ale také co mu přináší radost a potěšení!
Ježíš, a to je pro výklad podobenství důležité, vyprávěl tyhle dva krátké příběhy lidem, kteří se v onom okamžiku vůbec neradovali. Byli rozčarovaní, pohoršení a naštvaní. Nechápali, co to ten rabín z Nazareta vlastně tropí. „On přijímá hříšníky, a dokonce s nimi jí, zve je do společenství! To je skandál!“ Reptali a nenechali si své námitky jen pro sebe.
Bylo by docela snadné pohoršit se nad jejich pohoršením. Jenže ti celníci a hříšníci byli často opravdu pěkná kvítka. Měli bychom si zkusit na jejich místo dosadit některé současné velko-zloděje, tuneláře, lháře i vrahy. Nebo třeba alkoholiky či narkomany, kteří si zničili zdraví, rozvrátili rodiny a nenechali kolem sebe kámen na kameni. Zkusme si schválně představit někoho, koho fakt nemusíme, kdo nám jde vyloženě na nervy. Budeme se pak ještě pořád divit jejich reptání?
Na pohoršené žbrblání Ježíš odpověděl podobenstvími. Hned úvodním slovem přitom vtáhne do děje, nenechá posluchače nezúčastněně přihlížet: „Kdo z vás by nejednal stejně jako pastýř v mém příběhu?“ To je právě otázka! Nejeden čtenář se zarazí hned na začátku nad těmi devadesáti devíti ovečkami, které pastýř klidně nechá na pustém místě, když jde hledat tu jednu ztracenou. Není to vůči stádu nespravedlivé, když se pastýř na čas věnuje jen té jedné jediné? Pokud by to někomu vrtalo hlavou: Odborníci tvrdí, že takhle velké stádo nehlídal pouze jeden pastýř. V reálu není pravděpodobné, že by na to byl úplně sám. Ale rozhodující je, že se máme spolu s hledajícím soustředit na tu jednu ovečku, která se ztratila a je v nebezpečí.
Na každém záleží. Pastýř ani na okamžik nepřistoupí na pravidlo „povolených ztrát“, jak se to dělává. Neřekne si: „Nedá se nic dělat, ty jedna hloupá ovce, mám tu svých devětadevadesát poslušných, těm se musím věnovat, tebe ať si sežere vlk!“ Jde, asi i do rizika, že se sám ztratí nebo ho napadne hladová šelma. A nepřestane, dokud ztracenou nenajde.
Když ji najde, nežene ji pak před sebou, naštvaný, že mu přidělala tolik práce. Vezme si ji s radostí na ramena. Ukazuje se nejen to, co už jsme tušili, že mu totiž na ovečce záleží. Ztracená ovečka by sama nikdy nenašla cestu domů; a i kdyby našla, nedošla by tam, vypadá to, že se nemůže ani hnout. Domů do bezpečí ji musí dopravit pastýř. Ztracená je naprosto závislá na jeho pomoci. A to sedí. Ztracený člověk, jak ho vidí Ježíš, vždy potřebuje pomoc. Ať už je posedlý nezřízenou touhou po bohatství a moci, nebo závislý na omamných látkách či hracích automatech – a nebo docela prostě nešťastný a zklamaný ze života, se kterým si neví rady. Ať je to tak nebo tak, sám nenajde cestu domů.
Ale Hospodin si tu práci s námi dává. Novozákoník Jiří Mrázek upozorňuje na zajímavou podrobnost: Ježíš tady neříká, že se „ztratila“ ovce, ale že pastýř ztratil ji. Ztratil ji a považuje za věc své osobní cti ji zase najít. Záleží mu na ní a nemíní to nechat jen tak!
Motiv radosti z nalezení se opakuje jako refrén a pevně spojuje obě podobenství. Ve druhém nachází pastýř svůj protějšek v ženě, které se ztratila jedna z deseti stříbrných mincí. Tady není co řešit – pokud bychom si byli jistí, že se nám peníz nemalé hodnoty zakutálel někde v bytě, taky bychom nedali pokoj a klidně i přestavěli nábytek, aby se nám zase vrátil. Zdůrazněno je vytrvalé a důkladné hledání, které přinese ovoce.
Radost z navrácení ztraceného si šťastní nálezci nenechají pro sebe. Mohlo by se zdát maličko přehnané, uspořádat veselou párty na oslavu nalezení jedné ovečky nebo zakutálené mince. Ale jde tu právě o radost, která se chce sdílet a šířit. Co by to bylo za radost, kdyby člověk slavil sám? A tady jde o podíl na radosti Boží, Hospodin chce, abychom se radovali spolu s ním! Kdykoli je někdo nalezen a zachráněn pro život, lásku a naději, pro Boží království, je to dobrý důvod k oslavě. Pán Bůh se raduje a zve k té radosti i nás!
Ale co si počít s těmi „devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují“? Možná skutečně nepotřebují, protože jsou řádně obrácení. Ale z jejich zbožnosti se trochu vytratila živá důvěra a stal se z ní zvyk – a navíc se začali nešťastně porovnávat s druhými. A nebo si jen myslí, že pokání nepotřebují, a spoléhají se právě na to, že jsou lepší než druzí? V každém případě nás těch devadesát devět spravedlivých odkazuje na začátek vyprávění. Když Ježíš přijímal hříšníky a dokonce s nimi stoloval, zbožní farizeové a zákoníci nad tím vyjadřovali svou nelibost a vlastně tím upozorňovali na sebe: „Jak to, že se Nazaretský zabývá těmi hříšníky a vyvrheli? Neměl by se raději věnovat nám?“ A Ježíš odpovídá: „Ale na těch vyvrhelích přece taky záleží! Bůh chce, aby se obrátili k němu a nehynuli v beznaději. Nebeský Otec se raduje z každého, kdo je takto nalezen!“ Je absurdní nadávat, když přišel čas k veliké radosti!
Ježíš nás svými příběhy zve, abychom rozšířili svá srdce i pro lidi, s nimiž se zásadně neshodneme a něčím nás rozčilují. Zve nás k veliké radosti, ale zároveň i k účasti na hledání, na tom nesnadném, snad i trochu rizikovém dobrodružství. Učí nás přijímat jiné, odlišné, neskladné.
Myslím, že právě uplynulé prezidentské volby opět ukázaly, že i v naší zemi mnoho lidí hledá a vyhlíží mesiáše, zachránce, někoho, kdo by jim dal naději a zbavil strachu, kdo by se o všechno postaral, všechno zvládl a zařídil. Zkusme to vzít pozitivně – jako signál, že je tu otevřen velký prostor pro svědectví církve. My přece o jednom Mesiáši a dobrém Pastýři víme, svěřili jsme mu své životy.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že jsme směli zaslechnout Tvé pozvání. Nechceme stát stranou, když hledáš a zachraňuješ ztracené. Prosíme, obnovuj nás svým Duchem k pokání. Pomáhej nám vidět, slyšet, rozumět, abychom byli tam, kde nás chceš mít. Amen.