Kázání 28. května 2023, Svatodušní neděle

Čtení: Gn 11,1-9 Základ kázání: Sk 2,1-13

Milé sestry, milí bratři, po dnech čekání a vytrvalých modliteb to konečně přišlo. A byl to, jak se zdá, pěkný hukot! Pořád jsme s partou lidí, kteří spolu zůstali po Ježíšově nanebevstoupení: apoštolové a další učedníci a učednice. Poslušně vyčkali a dočkali se! Měli bychom si všimnout, že Duch tady sestupuje na společenství víry. V Bibli Duch Boží přichází na různé jednotlivce a zmocňuje je k nejrůznějším úkolům. Ale tady sestupuje na shromáždění, v němž každý obdrží svůj díl, své vlastní obdarování. Můžeme tomu rozumět: to podstatné se děje tam, kde jsou bratři a sestry spolu, kde se společně modlí a čekají na Boží zásah, kde křesťané zůstávají otevření Boží vůli, Božím záměrům.
Přijde čas, kdy se rozejdou do světa, každý se svým posláním a úkolem. A nastanou i okamžiky, kdy pocítí osamělost, únavu, skepsi, kdy zapochybují, jestli jdou správným směrem, jak se to i křesťanům stává. Možná se budou ptát, jestli to celé má smysl, snášet podezřívavé pohledy okolí a být tak trochu za blázna, nést dobrou zprávu i tam, kde o ni lidi moc nestojí. Ale o to důležitější je, aby byli právě teď spolu a přijali, co jim Bůh nabízí.
Duch svatý jako oheň? Oheň je jedním z průvodních znamení Božího zjevení, vzpomeňme třeba na sloup ohnivý, který vedl Izraelce cestou z Egypta. Ale obraz ohně se dá rozvinout různými způsoby. Duch má v Ježíšových následovnících něco zažehnout, zapálit je pro Boží dílo. Nevím, nakolik se dnes ještě používá obrat, že někdo pro něco „hoří“. Ale víme, že existuje tzv. syndrom vyhoření, o němž se dnes docela dost mluví. A také se říká, že „kdo nehoří, nevyhoří.“ Právě ti, kteří se pro něco zapálí a investují do své věci veškeré síly a čas, pak někdy náhle zjistí, že už nemají, co dát, že jim vůbec nic nezbylo, žádná síla, už ani jiskřička nadšení. Ale Duch svatý nás může i před tímhle rizikem ochránit. Už proto, že není z nás, je silou, která přichází zvenčí, je Božím darem. A je Duchem společenství, v němž se svěřené dary sdílejí a vzájemně se doplňují, takže by v něm nikdo neměl zůstat na svoji službu úplně sám. Chápu Ducha svatého ne jako „sólistu“, ale jako Ducha sdílení a spolupráce. Ve společenství, které svolává a tvoří Boží Duch, jsou lidé schopni na sebe vzájemně myslet a poskytnout podporu.
Duch jako oheň, ale také jako hukot silného větru. Vítr lze jen těžko zastavit nebo aspoň zabrzdit, dělá si, co chce, vane, kam chce. Tak je to i s Duchem svatým: Není možné jeho dílo jen tak zastavit. Když se zmocní člověka a naplní jeho srdce, když zapálí pro evangelium, pak se vždycky začnou dít věci! Protivníci Božího díla ve světě už se za ta staletí pokusili postavit Duchu svatému do cesty leccos: temné kobky a tlusté zdi vězení nebo vysoké ploty s ostnatým drátem. Ale všechna tahle opatření se nakonec ukázala jako marná a bláhová, dílo Ducha svatého stejně nezastavila. A nezastaví!
Všichni byli naplněni Duchem svatým, nikdo z účastníků shromáždění nebyl vynechán! Naplnilo se to, co Hospodin zvěstoval ústy svého proroka: „Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění. Rovněž na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého ducha.“ Dar Ducha církvi je univerzální. Pán Bůh, když obdarovává, tak pamatuje na všechny a dává hojně, nad každé pomyšlení!
Co Duch svatý způsobil? Ti, na něž sestoupil, začali mluvit „jinými jazyky.“ Ne jen tak o ledasčem, ale o „slavných Božích činech“! A mluvili o nich tak, že jim všichni, kteří se tam seběhli, rozuměli! Duch svatý tedy působí, že si lidé konečně mohou porozumět. A co víc, Duch působí, že mohou vnímat a taky pochopit, co pro ně udělal Bůh!
Namáhavou a zdlouhavou výuku cizích jazyků ještě odpískat nemůžeme, na to ještě čas nepřišel. Ale smíme se dnes radovat a slavit ten letniční div, jímž sám Bůh vyléčil bábelské zmatení jazyků. Dar Ducha dává naději na překonání rozdělení a rozptýlení, na odstranění jazykových i jiných bariér mezi lidmi. Ne jinak než tak, že jim dopřeje porozumět Božímu dílu, aby si je vírou mohli přivlastnit.
Ke skutečnému porozumění totiž jen těžko dojde tam, kde se lidé semknou, aby si udělali jméno a postavili věž až do nebe, kde si zkoušejí hrát na bohy a zařídit si nebe na zemi. Kde lidé sázejí sami na sebe a hodlají se obejít bez Pána Boha, tam dochází zas a znovu k zmatení. Skutečná změna přichází z opačné strany, když nebe sestoupí na zem a živý Bůh se v lásce skloní k svému stvoření!
Teprve dar Ducha svatého umožňuje církvi naplnit svěřené poslání, nést evangelium až do nejvzdálenějších končin země. První reakce zbožných Židů a k židovství obrácených pohanů na letniční událost však byla spíš rozpačitá. Byli naprosto ohromeni, když slyšeli apoštolské svědectví každý ve své rodné řeči, a říkali si mezi sebou: „Co to má být?“ Kroutili hlavou a nevěřili vlastním uším. Bude ještě třeba Petrova kázání. A jiní to rovnou odmítli jako blábolení opilců! Nehodlali se povídáním Kristových svědků dál zabývat. Seslání Ducha svatého tedy nebere lidem jejich svobodu a možnost rozhodnout se, jak s Božím pozváním naloží. Ta veliká moc z výsosti lidi nedrtí a neláme, spíš láká a povzbuzuje.
Sestry a bratři, když slavíme Svatodušní svátky, nepřipomínáme si jen to, co kdysi bylo, krásnou, ale vzdálenou minulost. Vždyť k tomu slavení, zpěvu a modlitbám nás povzbuzuje tentýž Duch, který tenkrát sestoupil na skupinu prvních Kristových vyznavačů. Církev nežije pouze z toho, co bylo, ani nemusí jen úpěnlivě doufat, že se snad ještě někdy něco stane. Máme přece živého Pána, který dál jedná mezi námi, s námi a pro nás. Máme Pána, který nás ne až někdy potom, ale právě teď zve k hostině!
Dar Ducha svatého dává naději, že dokážeme porozumět jeho vůli, rozpoznat, co je podstatné, a táhnout v tom za jeden provaz, že budeme schopni zvládnout i odlišné názory a postoje a zůstaneme vstřícní a otevření. Duch svatý nás může naučit, jak s druhými mluvit o tom, co velikého a krásného udělal Bůh i pro každého z nás!
Milostivý Bože, děkujeme, že můžeme žít z toho, co jsi pro nás připravil, z dobrodiní, která jsou každého dne nová! Duchu svatý, prosíme, posiluj naši věrnost, trpělivost, laskavost. Amen.